„Pro Petra byl ten seriál takovou labutí písní. Odmalička ho vzrušovalo koňské prostředí a já celý život trnula, kdy se objeví ve dveřích a řekne: Radunko, koupil jsem nám koně…“ vzpomíná Haničincová.

Radka zapaluje svíčku na manželově hrobě Autor: David Malík, archiv Radky Haničincové

Vdova po Haničincovi: Manžel mě živí i po smrti

Radko, jak svedla vaše životní cesty s Petrem Dobrá voda?
„V roce 1982 se natáčelo kromě Slatiňan a Chrudimi i v Heřmanově Městci, odkud já pocházím. Tam jsme se poznali. Chodit jsme spolu ale začali o pár měsíců později, až když byl seriál dotočen. Dobrá voda byla první a poslední Petrova práce, kterou točil v létě. Obvykle si chtěl užívat sluníčka a odpočívat, ten scénář Jiřího Hubače z prostředí koňů ho ale uchvátil.“

On měl ke koňům hlubší vztah?
„Koně přímo miloval. Pravidelně jsme chodili na plesy žokejského klubu, jezdili na Velkou pardubickou a nejvíc našich kamarádů bylo mezi koňákama. Modlitbu koně znal Petr nazpaměť. A nakonec jsem se ji naučila i já. Petr ji na žádost tisíců fanynek nestačil psát na papír, tak jsem mu pomáhala.“

Petr jezdil na koni?
„Jezdil, ke skokům se ale nikdy neodvážil. Já taky ne.“

Když šla Dobrá voda v televizi, díval se manžel?
„Vždycky. On se rád pozoroval, ze studijních důvodů.“

A rozčílil se někdy?
„Ale taky. Moc dobře si pamatuju, jak mi ukazoval v televizi Jasnou a říkal: To není Jasná, to není kobyla, ale hřebec! Jsou to pitomci, nafilmovali místo Jasné jiného koně a přišli na to pozdě. Potom museli dělat ve střižně divy, aby tomu koni nebylo vidět do rozkroku. Péťa se často rozčiloval, když šlo o koně.“

Jako například?
„V Dobré vodě startér Velký pardubický Jirka Šindler velel na startu Go!, tak, jak to bylo a je ve světě běžné. Po revoluci se začalo velet Start! a Péťa z toho dostal, když to poprvé slyšel, málem infarkt.“

Dobrá voda, přestože ji vysílají v poledne, má fantastickou sledovanost. Přes půl milionu. Díváte se také?
„No jistě. Oproti tomu jde ale na ČT Sanitka, také od Jiřího Hubače, tak přepínám. Jsou to dva skvělý seriály. Já se ale na ně dívám se smutkem. Nejenom kvůli Péťovi, ale také kvůli jeho kolegům, kteří mají svůj ansámbl už dávno tam nahoře.“