Kubišová: Vdávat? Radši mě odvezte do blázince! | Pro ženy | Blesk.cz

Kubišová: Vdávat? Radši mě odvezte do blázince!

31. ledna 2010 | 11:13

Zpěvačka Marta Kubišová (67) se se svojí Modlitbou pro Martu stala před dvaceti lety symbolem sametové revoluce. Při oslavách dvacetiletého výročí proto měla nabitý program – Modlitbu jezdila zpívat po celé republice i na Slovensko.

Baví ji ještě tuhle písničku po tolika letech zpívat? Jak dnes žije sexsymbol šedesátých let? Dvoří se jí ještě muži?

Na podzim bylo dvacáté výročí sametové revoluce, které jste se stala symbolem. Jak jste výročí prožívala?
„Divoce. Protože i tam, kde si na Modlitbu normálně vůbec nevzpomněli, tak tam si teď vzpomněli. Takže to byl docela úprk po všech možných místech v Čechách, na Moravě i na Slovensku.“

Máte tu písničku vůbec ještě ráda?
„Mám ji ráda. Já ji zpívám vždycky až ke konci, člověk se k ní tak jako dobere…“

Jste ve věku, kdy se bilancuje. Litujete něčeho?
„Ne. Já málokdy lituju svých činů či zřídka připouštím, že jsem něco měla udělat jinak.“

V šedesátých letech jste byla sexsymbol. Dvoří se vám muži i dnes?
„Možný to je, ale já si toho nevšímám. V tomhle ohledu jsem zapíchla vidle do hnoje, jak říkám.“

Dovedete si představit, že byste se ještě zamilovala?
„Nedovedu. Navíc mám domluveno s dcerou, že kdybych přišla, že jsem zamilovaná a budu se vdávat, tak ať okamžitě zavolá do blázince pro kazajku a nechá mě odvézt, abych se z toho vyspala.“

Snad to nebude znít neslušně, ale připadáte si stará?
„Někdy jo. Ráno, když se nemůžu sebrat z postele a všechno mě bolí, říkám si, že si to vůbec nesmím připouštět. Musím to jít hned rozchodit se psem.“

Na podzim jste s Václavem Neckářem vyhráli soudní spor kvůli turné skupiny Golden Kids. Oslavili jste to?
„Já bych vám k tomu ráda svoje řekla, ale mám to zakázané od právníků. Nesmím říct ani slovo.“

Jste jedna z mála žen, která se nechává fotit s cigaretou.
„A já taky vždycky fotografům říkám: Ne s cigárem! Lidi pak mají pocit, že kazím mladou generaci.“

Od kolika let kouříte?
„Od jednadvaceti, když jsem přišla k divadlu. To jsem tenkrát přijela domů do Poděbrad a říkám bratrovi: Ihned mě nauč kouřit! A v pondělí jsem jela z Poděbrad zpátky do Pardubic a už jsem uměla kouřit. A nebylo mi špatně a nezvracela jsem!“

Zkoušela jste přestat?
„Musela jsem, když jsem kojila. To jsem přestala úplně.“

A proč jste zase začala?
„Protože exmanžel mi říkal, že budu žlučovitá při úklidu pražského bytu, a ať zase začnu. On totiž nikdy neuklízel včas svý vrchovatý popelníky a navíc kouřil Sparty, který dost páchly. Já vždycky kouřila slušný cigára, a když na ně nebylo, tak mentolky. Když jsem Kateřinu odstavila, myslela jsem si, že to udržím na pěti, maximálně sedmi denně. No a za pár týdnů jsem byla zpátky na dvaceti, což mi zůstalo dodneška, hlavně když se cestou z koncertů ponocuje a tak.“

Vaší dceři je třicet. Těšíte se na vnoučata?
„No, těším! Hrozně! Ale nesmím o tom před ní moc mluvit. Po devíti letech jsem teď měnila auto a chtěla jsem stejně malý jeep, jako jsem měla dosud. Prodavač mě přemluvil, že by se do třídvéřáku špatně dávaly dětský sedačky a ať si pořídím větší. Když jsem to doma řekla Kátě, tak na mě koukala, jako bych spadla ze stromu. A pak jsem jí ještě řekla, že musíme mít dvě holčičky, protože s chlapama to moc neumíme. Pán Bůh zatím vždy moje modlitby vyslyšel, tak snad to tak bude i teď.“

Vaše jméno je hodně spojené s prací pro útulky. Jak jste k tomu přišla?
„Já jsem to vymyslela! V jednadevadesátým roce mi říkaly ochránkyně zvířat, že mají byt plný nalezených psů a nikdo o nich neví, i když dávají inzeráty. Nápad jsem spolu s Jiřím Šebánkem přednesla řediteli ČT a v únoru devadesát dva jsme vyjeli s první dílem Chcete mě?“

Kolik zvířat máte doma vy?
„Teď tři kocoury, jednu kočku a jednu psí holku, azavačku Ganiet.“

Jak se o ně zvládáte starat?
„Musí se častěji luxovat, a když doluxujete, tak vidíte, jak se nese další obláček chlupů. Kateřina vždycky říká, mami, jak ty se dokážeš dostat v černým oblečení ven bez chlupů! No, oblíkám se vždycky až na poslední chvíli. Občas si říkám, že bych bez nich sice měla uklizenej kvartýr, ale žít bez zvířat si představit neumím.“

Dovedete si představit zůstat v důchodu, doma?
„No jéje! A jak ráda! Klidně od zítřka! Ale nemůžu. Mám nasmlouvanou spoustu koncertů na celý rok dopředu a hlavně: už jsem v důchodu a vím, jak vysokej ho mám.“

Autor: Jana Chmelíková