Sagvan Tofi (45): Nic nedělám a všichni mi závidí! | Pro ženy | Blesk.cz

Sagvan Tofi (45): Nic nedělám a všichni mi závidí!

19. ledna 2010 | 07:48

Má v sobě tolik energie a živočišnosti, že vás rozhodně nenechá lhostejnou. Snadno pochopíte, proč se o něm říká, že je lovec žen. I kdyby tomu tak nebylo, jeho charizma je fascinující. Výřečný showman je přesně ten typ, který nás ženy baví. Mužům je ale ze stejného důvodu spíš trnem v oku.

Jste opravdu takový playboy?
Všechno jsou jenom pomluvy.

Dokážete ve vztahu vydržet několik let?
Určitě bych to dokázal. Ale ženský jsou tím nejlepším, co nám pánbůh dal.

Celý svět je postavený na protikladu muž a žena. Chlapi dělají všechno pro to, aby ženský dostali.
Právě z toho důvodu vydělávají peníze, chtějí být slavní, dobře se oblékají, chtějí vonět a mít hezký auto. O všechno neusilují jen kvůli svému egu. Hlavním důvodem je upozornit na sebe ženy. Ani já se jejich pozornosti samozřejmě nebráním. Mně se ženský líbí. Jsou opravdu to nejlepší, co pánbůh stvořil.

Jaké ženy u vás mají šanci?
Nemám žádný vyhraněný typ. Musí být milá, vtipná, trošku vypadat, to je jasný. A hlavně, když vejde do místnosti, už ve vzduchu musí být cítit, že je někdo. Pak už se pozná, jestli ti dva lidi k sobě tíhnou. Nebo jestli je dotyčná žena osobnost, což být musí. A měla by být tolerantní. V mém případě určitě.

Hádám, že to s vámi není jednoduché...
Já jsem samorost, jdu v životě úplně vabank. Buď budu mít to nejlepší, co já si v tu chvíli myslím, nebo nic. Kompromisy nedělám. Tak to mám ve vztazích i v práci.

.
.
Autor: abl

Takže žádná zlatá střední cesta?
Já mluvím o delších vztazích. Takové krátkodobé známosti…

… u nich klidně slevíte?
Pochopitelně vidíte různé věci v různých situacích jinak. Když někdy oslavujete, tak je to často i proto, abyste mohli z těch svých zásad jít trošku dolů. Někdy je potřeba vidět realitu jinýma očima, abyste mohl normálně žít.

Projevují vám fanynky často své sympatie?
Občas se to asi stane. Jasně.

A neleze vám někdy jejich přízeň na nervy?
Ne. Jsem na podobné reakce zvyklý od sedmnácti. Umím si s nimi poradit. Když jste na očích, tak to tak asi musí být.

Jak odrážíte dívky, o které nemáte zájem?
V pohodě. Mám s tím velkou praxi, takže bez problémů.

Vážně tolik paříte, jak se o vás říká?
Asi normálně. Rád se bavím a rád vyrážím někam s kamarády, je to takový můj relax. Ale hraju taky hokej, třikrát týdně chodím na trénink, takže se tam vždycky ze všeho dostanu a pak mám sílu na ostatní věci. Teď, když hraju divadlo, nemám skoro vůbec na nic čas. Moje image je ale taková, že si lidi myslí, že jenom pařím. A mně tyhle názory nevadí, tak u toho asi zůstanu: zkrátka nic nedělám a jenom pařím.

A z čeho pak žijete?
Je jasný, že každý musí něco dělat, aby neumřel hlady. Jsem ale rád, že si můžu dělat věci svobodně, že nad sebou nemusím mít nějakého šéfa. Nejsem závislý na žádných nabídkách. Tak jsem si to prostě v životě zařídil. Co je komu do toho, co dělám? Mám se dobře a nic nedělám.

.
.
Autor: abl

Je pravda, že vůbec nemusíte řešit, kolik za co utratíte?
Ne. Nemusím, což je dobrý.

Tak to vám závidím.
Oni všichni. Proto jim to tolik vrtá hlavou.

Pár let jste nebyl moc vidět, ale vaše popularita neklesla. Čím to je?
Já nevím. Na to už se mě taky spousta lidí ptala. Odtud možná taky plyne závist různých škarohlídů, protože všichni dělají všechno pro to, aby se stali známými a populárními. Třeba některé pseudomodelky a takoví ti divní lidi, kteří jsou pořád někde v časopisech a svlíkaj se a furt něco dělaj, aby byli vidět. Nic takového jsem nikdy dělat nemusel a stejně o mně pořád psali. A mně to vyhovovalo. Schoval jsem se za svou image, kterou mi vlastně vytvářela média. A za ní jsem si žil svůj vlastní život.

Je náročné, udržet si své soukromí v tajnosti?
Mně se dlouho dařilo držet informace pod pokličkou. Ale jak říkám, moje image byla dobrá, pěstoval jsem si ji a nebojoval proti ní. Všichni se většinou snaží o opak. Dělají, jak je jejich umění dobré a jak jsou vytížení, ale já jsem svou podobu barového povaleče v podstatě podporoval. Trošku se mi teď soukromí narušilo muzikálem. To už se utajit nedalo. Ale dlouhý roky jsem si ho udržel. Nikdo vlastně nevěděl, co dělám a s kým chodím. Ale tím, že jsem napsal muzikál a začal se realizovat, se tahle hra začala bortit.

Je pravda, že budete brzy konečně otcem, jak se nedávno psalo?
Vůbec ne, to jsou fámy. Ale to, že jsem napsal muzikál a hraju v něm i že je megaúspěšnej, je fakt.

.
.
Autor: abl

Máte dobrou návštěvnost?
Máme úplně nejlepší návštěvnost. Na půl roku je vyprodáno, což je super. Všichni čekali, s čím přijdeme, a ohrnovali nad muzikálem nos. A teď je to bomba. Povedlo se nám udělat představení tak, že jsou z něho lidi nadšení. Proto v něm i hraju. Po dlouhý době jsme se setkali s Lukášem Vaculíkem jako herci a baví mě to. Když dvacet minut lidi tleskají, máte ze své práce příjemný pocit. Navíc hraju divadlo poprvé v životě. Ale chválí mě, takže je všechno asi dobrý.

Některé kritiky ale byly docela drsné.
Nemáte pravdu. Některé ano, ale jiné ne. V nebulvárních novinách nás chválili, že se nám muzikál povedl a že si na nic nehrajeme. My jsme hlavně chtěli, aby se lidi nenudili. Aby bylo představení vtipný, aby v něm bylo trochu sebekritiky a ironie. Máme dobré hity, příběh, herce i zpěváky.

Proč jste se vlastně pustil do psaní muzikálu?
Chtěl jsem to zkusit, i když mě v podstatě muzikály nudí. Za půl hodinky už se kroutím a čekám, kdy bude první půlka za mnou. Proto jsem chtěl udělat muzikál, ve kterém nic nebude drhnout. Na lidi naše show funguje, což je bomba.

A jak to bylo s Ivetou Bartošovou, která v Dětech ráje nakonec nehraje?
My jsme na ni čekali a hrozně jsme ji chtěli. I ona o účinkování v Dětech ráje hodně stála, ale pak byla nemocná, proto roli nestihla nazkoušet. I tak jsme na ni pořád čekali. Nechtěli jsme brát jinou hvězdu, protože se nám to zdálo nekolegiální. Nechtěli jsme ji podrazit... Pak se zase rozešla s Jirkou... S Ivetou je to složitý, ona má těžkej život. Spousta věcí jí moc neprospívá. Naše nabídka ale pořád platí. Záleží jen na ní, jestli se dá dohromady.

.
.
Autor: abl

Naproti tomu se mi zdá, že vy životem proplouváte relativně v pohodě. Je vůbec něco, co vás dokáže rozhodit?
Mám takovou zásadu, že všemu, co mě rozhazuje, se normálně vyhýbám obloukem. Když mě lidi štvou, tak se s nimi nestýkám. Jen je pozdravím a nazdar. Když se mi nějaká nabídka nelíbí, a to i v případě, že jsou za ni dobrý prachy, tak ji stejně odmítnu. Ostatní to dělají obráceně a pak se vymlouvají, že je to kvůli penězům. Já pro peníze nedělám nic. Raději si počkám na jinou nabídku, i když je to obtížnější. Ale když nechci hrát v seriálu, tak tam hrát nebudu, i kdyby mi za roli platili zlatem. Já jsem se nezaprodal. Může se zdát, že mám všechno vychytaný, ale samozřejmě je to mnohem složitější. Když odmítáte nabídky, tak se ostatní proti vám spojí. Mají pocit, že jimi opovrhujete. I když já se vždycky slušně omluvím. Ale nedělá to dobrou krev.

Umíte si představit, že byste dělal něco jiného?
Inženýr na matematicko-fyzikální fakultě bych asi nebyl. Mně moje práce vyhovuje, protože je to takové bohémské svobodné povolání, což je ideální. Musíte ale najít spojence a přesvědčit lidi o tom, že děláte kvalitní věci. Když chcete točit film, tak dobře: napíšete scénář, máte herce, ale potřebujete k tomu prachy. A když některý chlapy, kteří rozhodují o tom, že vám je dají, štvete, protože se líbíte jejich manželce, tak se z nich těžko peníze vytahujou. Z toho důvodu jsem se musel často, když jsem dělal nějaké projekty, schovávat za pseudonymy.

A pak, že vám vaše image nevadí.
Říkám: někdy je to dobrý. Na balení holek je Sagvan Tofi super. Ale když chcete udělat nějakou seriózní věc, musíte se obklopit lidmi, kteří jí i prosadí, a vy se musíte trošku schovat. Proč by někdo chtěl dělat seriózní projekty se Sagvanem Tofim, když nic nedělá a je povaleč? Takže musím někdy prvního Sagvana zabít, abych se mohl sám projevit.

.
.
Autor: abl

Není to trochu schizofrenie?
Je. Musel jsem se s tím naučit pracovat. A proto se všichni ptají, co vlastně dělám… Jednou napíšu knížku, bude dobrá. Já vám nemůžu samozřejmě všechno povykládat, ale můj život je docela zábavnej.

Věřím, že se nenudíte.
Ne, docela se bavím a líbí se mi, jak se dá manipulovat s ostatními lidmi. Ale musí se to dělat chytře. Protože když zjistí, že je ovlivňujete hloupě, tak vám to samozřejmě dají najevo. Využíval jsem manipulace proto, abych mohl prosadit dobré věci.

To ale chce značnou inteligenci...
A tu právě Sagvan-barový povaleč neměl. Sloužil mi ale k tomu, abych si mohl jít za svým. A takhle jsem to dělal celý roky. Nemohl jsem odhalit pravdu. Jednak by mi nikdo nevěřil, a pak bych nemohl ani tyto věci dělat. A samozřejmě jsem nestál ani o to, aby mi někdo šťoural do soukromí. V momentě, kdy se provalila aféra s Darinou a Simonou, pochopil jsem, že je největší blbost ukazovat se na veřejnosti s lidmi, se kterými něco máte. Takže Sagvan Tofi byl zkrátka playboy a úplně to stačilo. Náhodou jsem všechno vymakal!

Je nějaký rozdíl mezi showbyznysem před a po revoluci?
Já jsem nikdy necítil žádná omezení.Vydělával jsem prachy, jezdil po koncertech, točil dobrý filmy. I když jsem patřil mezi nejtalentovanější na konzervatoři, nechtěl jsem nikdy jít do divadla, kde berou herci deset tisíc měsíčně a musejí hrát všechny role, které jim někdo dá. Už tenkrát jsem si mohl ovládat svůj život sám.

Autor: Alena Dušková