Mladá sympatická učitelka z nekonečného seriálu Ulice chápe nevěru své postavy

Mnoho lidí sleduje seriál Ulice, kde hrajete mladou učitelku Hanku. Jak na vás doléhá popularita?
Občas mě lidi poznávají, ale je to spíše příjemné než naopak. Nemám pocit, že by mě to nějak obtěžovalo. Taky asi proto, že to není popularita v nějaké extrémní míře. To, že vás občas někdo pozná, je milé, a navíc je to důkaz toho, že jako herec na té obrazovce existujete. No a občas dostanu za Hanku vynadáno. Naučila jsem se to ale nebrat osobně.

Bylo těžké vžít se do role učitelky Hanky, která se zamilovala do ženatého muže?
Ne, ne, kdepak. Myslím si, že to není těžké. Že se taková věc prostě může stát každému. Hanka je mladá učitelka biologie, která se zamilovala do ženatého pána. Stává se to a není to nic, do čeho by se musel člověk složitě vžívat.

S tímto tématem souvisí nevěra. Co se vám vybaví, když se toto slovo řekne?
Nevěra je problém a samozřejmě je to také velká bolest. Ve chvíli, kdy nevěra "vyleze na světlo", tak je to určitě těžké pro všechny tři, zvlášť nejde-li jenom o nějaký náhodný "kontakt" s někým. Určitě je to ale nejhorší pro toho, kdo je podváděný, protože ti druzí dva mají alespoň jeden druhého.

Hrajete v nekonečném seriálu, sledujete také nějaký?
Mám velmi ráda "Přátele". Jednu dobu jsem sledovala "Chirurgy", ale pak se změnil vysílací čas, a tím pro mě chirurgové skončili.

V prosinci budete mít "kulatiny", bude vám třicet. Bilancujete nějakým způsobem?
V souvislosti s narozeninami nijak zvlášť ještě ne. Samozřejmě že si říkám. "Blíží se třicítka, to se asi něco stane..." (smích). Ale to je tak všechno. Doba, kdy bilancuji, je většinou na konci sezóny, když začínají prázdniny. Řeknu si, co se za ten uplynulý rok stalo, co se povedlo a co ne. Není to ale žádné duchaplné bilancování, spíš shrnutí.

Lucie Pernetová (29)

Autor: Michal Protivanský

Ve třiceti začínají některé ženy myslet na vrásky...
Ne, to zatím ne. Na ty zatím nemyslím. Když už, tak na rodinu. Žádné biologické hodiny zatím netikají, ale říkám si, jestli by třeba neměly. V žádném případě ale svůj věk neřeším. Zatím.

Uvádíte Hřiště 7, kde pracujete pouze s dětmi. Jaký k nim máte vztah?
Mám je moc ráda. I přesto, že práce s nimi je někdy náročná. Jsou plné energie a ještě vám někdy berou tu vaši. V tom je spolupráce s dospělými a s dětmi nesrovnatelná.

Žijete sama nebo máte trvalý vztah?
Mám vztah a doufám, že je to ten trvalý.

Původně jste začínala u divadla a pak jste přešla k televizi. Jaké to bylo?
Televize je milou třešničkou na dortu. Ale "srdeční záležitostí" je pro mě divadlo. Je to prostředí, které mám ráda. Momentálně jsem v angažmá v MDP a hostuji v ČK a ve Viole. S pohybovým divadlem Veselé skoky pak hrajeme v Divadle v Celetné.

A televize?
Tím, že jsem přišla do Prahy, se k divadlu televize připojila. Bylo to něco jiného a pro mě nového. Ale jsem ráda za tu pestrost, kterou hercům umožňuje u nás asi jen Praha. Rozhlas, dabing, televize, moderování - je fajn moct si tohle všechno zkusit.

S Martinem Písaříkem při představení Ach, ta láska prodejná v Divadle Viola.

Autor: archiv Divadla Viola

Jaký je rozdíl mezi hraním v televizi a v divadle?
Pro mě je v tom rozdíl velký. Ani ne tak v hraní samém, ale v přípravě. V divadle je čas a v televizi..... hodně záleží na tom, na čem se podílíte. Něco jiného je moderování dětského pořadu, něco jiného je hraní v seriálu atd...

Přechod mezi televizí a divadlem probíhal jakým způsobem?
Úplně první televizní role byla v inscenaci Dva na schodišti. Měla jsem hroznou trému, vůbec jsem nevěděla, jak to chodí. Ráno jsem vystoupila z auta a netušila, kam jít. Když jsem přijela další den, bylo mi už mnohem lépe.

Improvizujete při moderování často?
I při moderování mám texty předem dané a pokouším se jich držet. Děti se naopak textů striktně nedrží. To pak improvizovat musím. (smích)

Máte ráda nějakou herečku?
Paní Medveckou. Ta je mi moc sympatická a vždycky se mi na jevišti líbí. A málokdo se na vás usměje při pozdravu tak, jako to umí ona.

Existuje někdo, s kým byste se chtěla potkat nebo si zahrát?
Určitě by se mi líbilo zahrát si s Borisem Rösnerem. Měla jsem to štěstí, že jsem se s ním potkala při práci v rozhlase. Byl to okouzlující člověk.

Jak jste se dostala po gymnáziu k divadlu?
Na gymplu jsem chodila do dramatického kroužku v Mostě a taky jsme se spolužačkami vytvořily klub fanynek herců mosteckého divadla. A u mě se to platonické obdivování nějak zvrtlo.

Lucie Pernetová nám prozradila, co si myslí o nevěře.

Autor: Michal Protivanský

A čím jste chtěla být?
Po období, že budu princeznou, přišlo období, že budu učitelkou. Pak jsem se hodně věnovala hře na klavír, ale nakonec zvítězilo divadlo.

Jaký předmět jste měla ve škole nejraději? Nebyla to například biologie?
Ne, kdepak. Biologie to určitě nebyla. Měla jsem ráda český jazyk a literaturu, protože jsme měli výborného pana profesora. Klasicky tělocvik, ale třeba i zeměpis. Naopak fyzika a chemie je pro mě něco naprosto nepochopitelného.

Nelitovala jste, že jste nešla na uměleckou školu?
Nedostala jsem se na DAMU. Tenkrát mi to bylo hodně líto. Teď mě spíš mrzí, že nemám vysokoškolské vzdělání. Možná na to ale ještě dojde!

Čeho byste chtěla v životě dosáhnout?
To je těžká otázka... Asi bych chtěla mít spokojenou rodinu a práci, která mě nepřestane bavit.