V lékařství se silikony používají již od poloviny minulého století. Je to velmi spolehlivý, ohebný, měkký materiál, dá se velmi snadno sterilizovat a odolává chemickému odbourávání. Proto je jeho použití v medicíně velmi široké. Ze silikonu se vyrábí umělé nitrooční čočky, umělé kloubní náhrady, používané v ortopedii apod. Silikonové implantáty se v široké škále používají i v plastické chirurgii.

Silikonový prsní implantát je tvořen pouzdrem z polymerové silikonové pryže s vysokou pružností, pevností, minimalizovanou propustností, časovou stabilitou a mimořádně nízkou vzájemnou reakcí s živou tkání. Povrch tohoto pouzdra v současné době většinou nebývá hladký, jak tomu bylo dříve, ale je tzv. texturovaný, to znamená s póry přesně definované velikosti a hloubky. Tato texturace zajišťuje, že stažení vazivové fibrózní kapsuly (pouzdra), která se vytváří jako reakce na přítomnost implantátu v jeho okolí, je minimální a tím se předchází následným komplikacím jako je " zatvrdnutí " implantátu v prsu, tvarové změny prsů apod..

Vnitřek pouzdra je naplněn hustým silikonovým gelem. Tento gel je složen z velmi velkých molekul a všechny složky s malými molekulami jsou důkladně odfiltrovány, takže prosakování pouzdrem je sníženo na minimum a je téměř neměřitelné.

Silikonové implantáty plněné silikonovým gelem jsou z estetického hlediska jednoznačně nejlepší. Implantát je přiměřeně měkký, pružný a silikonový gel je svojí konzistencí velmi blízký prsní žláze. Proto působí v prsu přirozeně na pohled i na pohmat. Je-li správně dimenzován (velikostí a typem implantátu), zůstane soukromou záležitostí klientky a jejích ošetřujících lékařů.

Kromě silikonového gelu byly v minulosti implantáty plněny i jinými látkami. Nejčastěji to byl fyziologický roztok. Tekutinou naplněný implantát však působí poněkud rušivě, protože při pohybu může docházet k pocitu přelévání tekutiny a jakákoli tekutina je vždy konzistenci prsní žlázy dosti vzdálená. Navíc u implantátů plněných fyziologickým roztokem docházelo poměrně často k úniku roztoku z implantátu plnící chlopní.

Tvarově mohou být implantáty sférické (kulaté) nebo anatomické (kapkovité). Vývojově mladším typem silikonových prsních implantátů jsou tzv. anatomické implantáty, tj. implantáty, které sledují přirozený tvar prsu. Jsou kapkovitého tvaru, na horním pólu nižší a postupně se rozšiřující a zvyšující směrem dolů. Dále mají tvarovou paměť a gel je v okrajích měkčí a v centru implantátu tužší. Předností těchto implantátů je, že pomáhají prsu držet přirozenější tvar a přechod prsu v jeho horní části je velmi pozvolný. Nevytváří se nepřirozené vyklenuté ohraničení implantátu, jak tomu může v některých případech být u sférických implantátů.

 

 

 

 

Kulatý, nebo kapkovitý?

MUDr. Tomáš Doležal – odborný školitel firmy Allergan v oblasti prsních implantátů Natrelle, dříve McGhan, v České republice školí své kolegy v oboru a sám se neustále zajímá o nové trendy, tvrdí, že v současnosti se spíše prosazují anatomické implantáty. Ale záleží samozřejmě na jednotlivém konkrétním prsu, zdůrazňuje. MUDr. Doležal si velmi zakládá na individuálním přístupu ke každé ze svých pacientek a výběr implantátu s nimi pečlivě konzultuje. MUDr. Doležal vysvětluje, proč je v některých případech anatomický implantát vhodnější než kulatý: „Postupem času jsem zjistil, že má práce není o tom, jak prs vypadá za rok, rok a půl, ale že je třeba myslet v horizontu třeba pěti, deseti let. Když použiji kulatý implantát, v některých případech se může stát, že se tento začne za několik let vlnit. Implantát totiž tlačí na prsní žlázu, která ji kryje. Tím se žláza ztenčí a už tak dobře implantát ‚neschová‘ , po straně ňader se může implantát začít rýsovat a vzhledem k tomu, že obsahuje měkčí gel, než implantát anatomický, pak dochází daleko častěji k viditelnému zvlnění v oblastech, kde není dostatečně krytý okolními tkáněmi. Z dlouhodobějšího hlediska je proto lepší volit anatomický implantát“ doplňuje MUDr. Doležal.

 

Kam s ním?

Plastický chirurg musí také dobře zvážit, kam přesně implantát umístí. „Zdaleka největší počet implantací směřuje pod prsní sval. I zde je ovšem třeba přistupovat k pacientce individuálně,“ říká MUDr. Tomáš Doležal. „Prsa musí perfektně vypadat v plavkách, v prádle, v dekoltu, to je ta nejdůležitější věc. Když umístím implantát pod prsní sval, může pacientka použít bez obav podprsenku s push-up efektem, okraj implantátu se v dekoltu nikde neobjeví.“ Další výhodou umístění výplně pod sval je podle MUDr. Doležala menší riziko tzv. kapsulární kontraktury, jinak řečeno výraznějšího projizvení v bezprostředním okolí implantátu, které má za důsledek zatvrdnutí prsu s event. změnou jeho tvaru.

Takováto operace je sice složitější a rekonvalescence trvá delší dobu, nicméně se to podle plastického chirurga rozhodně vyplatí. „Jsou ovšem případy, kdy bych implantát pod sval nikdy nedal,“ upozorňuje MUDr. Doležal. „Při augmentaci u mírně povolených prsou, která jsou objemově dost velká a mají dostatek žlázy, která implantát bez problémů zakryje, hrozí riziko, že pokud bych umístil implantát pod sval, kde dochází k jeho větší fixaci, pak by pokles implantátu mohl probíhat pomaleji než pokles vlastní, v tomto případě objemnější a těžší žlázy, která by jakoby sjížděla po implantátu dolů. Tím by tak po čase došlo k nepřirozenému tvaru prsů.

Kudy vede cesta

Pokud se pacientka se svým plastickým chirurgem dohodne na tvaru a umístění implantátu, přichází na přednes otázka, kudy povede lékař řez. V případě kulatých implantátů může operatér volit cestu podpažím. Pro anatomické implantáty není tento přístup vhodný. Řez podpažím se podle MUDr. Tomáše Doležala v současné době provádí v daleko menší míře, než tomu bylo dříve.

Zavádění implantátu přední stranou prsu, tedy dvorcem, je častější a oblíbené. Jizvička se v tomto místě velmi dobře hojí a je nepatrná. Tato cesta se také hodí pro kulatý implantát, protože otvor, jímž se výplň do prsu zavádí, je menší, a anatomický implantát by se mohl větším stlačením při zavádění poškodit. „V naprosté většině případů používám přístupu z podprsní rýhy,“ říká MUDr. Doležal, „implantát neponičím a mohu ho vložit úplně volně. Je to také maximálně šetrný přístup, jelikož při něm nedochází k narušení prsní žlázy. Dokáži si pečlivým vyměřením velice přesně spočítat, kudy vést řez, aby pasoval přesně do podprsní rýhy a výsledná jizvička byla po zhojení co nejméně patrná .“

Souměrnost a přirozenost především

„V poslední fázi teoretické přípravy na zákrok řešíme s klientkou velikost implantátů,“ popisuje komunikaci s pacientkami MUDr. Doležal. „Je třeba zjistit přesnou představu dotyčné a podle toho volit implantát. Co se může mně jako lékaři zdát velké, mojí pacientce malé a naopak.“ Vždy je třeba podle MUDr. Tomáše Doležala jít rozumnou cestou. Zohlednit výšku ženy, rozměry hrudníku, ramena, pas a boky. Postava musí s novými ňadry vypadat souměrně a co nejpřirozeněji. „Lékař by si měl stanovit určitou cestu, po níž směřuje, a její dané mantinely rozhoně nepřekračovat. Pokud po mně pacientka žádá zákrok, jenž by se mým mantinelům vymykal, pošlu ji na jiné pracoviště“, říká MUDr. Doležal. Každá klientka si v rámci konzultace vyzkouší velikost poprsí pomocí celé škály různě velikých sizerů. Zjistí, jak s většími ňadry vypadá a jak se s nimi bude cítit. Podle sizeru pak MUDr. Tomáš Doležal vybere vhodnou velikost a tvar implantátu.

Výrobci implantátů dávají na své produkty mnohaletou záruku (kolem deseti let). MUDr. Doležal upozorňuje, že se ale rozhodně nejedná o dobu, po kterou může implantát v prsu zůstat. „Pokud nedojde k nežádoucím změnám nebo komplikacím a implantáty jsou v pořádku, není důvod je vyměňovat. Je nutné provádět pravidelně ultrazvuková vyšetření a pokud je vše vpořádku a i pacientka je stále spokojená , není žádný důvod implantáty vyndat či měnit za nové.“

Další informace naleznete na webu kliniky MUDr. Tomáše Doležala www.plastikapraha.cz