Sobota 19. září 2020
Svátek slaví Zita, zítra Oleg
Jasno 18°C

Paní Lenka krásná a ještě hezčí...

19. března 2014 | 00:00
Prezentace klienta |

Na počátku nečekaných rozhodnutí, úžasných událostí a přijemných změn bývají maličkosti.

Například takové to odpočinkové, bezmyšlenkovité listování časopisem, který vám hecíř osud  nenápadně přistrčí k ruce. Manželovi paní Lenky tak přihrál jednou navečer jeden zajímavý časopis a ve chvíli, kdy jeho zrak padl na řádky, inzerující soutěž o estetickou operaci zdarma, připravenou časopisem a Lékařským domem Praha 7, rozjelo se naprosto nečekané, ale logické řetězení událostí. Kdybychom ho chtěli pojmenovat, nabízí se název přímo pohádkový: Jak se sympatická a krásná paní Lenka stala ještě hezčí... Tady je ovšem nutno přičinit jednu drobnou technickou poznámku. Když si s námi osud zahrává, ví moc dobře, koho chytá na vějičku a na co jeho oběť zaručeně zabere. Jemu i nám je jasné, že podstrkávat inzerát, týkající se estetické operace partnerky,  by bylo u valné většiny mužů ženáčů (a to si přiznejme, pánové!), absolutně zbytečné.

U manžela paní Lenky si byl jistý. Ti dva spolu čtyřiadvacet hodin denně OPRAVDU žijí a ví, co by tomu druhému (a tím pádem i jemu samotnému) udělalo radost, a jakou další krásnou manželskou hru stojí za to rozehrát...

Paní Lenka upřímně přiznává:

O takové operaci jsem nikdy nepřemýšlela. A nebýt manžela, který mě na inzerát upozornil  a hned prohlásil, že bych to měla zkusit, nejspíš bych se k takovému kroku nikdy nerozhodla. Mít perfektní prsa nebylo mou prioritou, implantáty jsem vždycky považovala za něco povrchního. Neodsuzovala jsem je, ale nikdy bych po nich netoužila. Probírali jsme pak s manželem, který je pro mě v životě tou nejbližsí osobou, všechna pro a proti, ale věděla jsem, že především se musím o všem poradit sama se sebou. A sama si být stoprocentně jistá, že na zákrok jít chci. A když jsem si řekla ano, zamkla jsem se na Silvestra v koupelně, vyfotografovala si poprsí a přihlášku s fotografií jsem poslala. I při všem tom váhání to ale bylo rozhodnutí, které vlastně přišlo jako blesk z čistého nebe. O to víc jsem byla překvapená, že to vyšlo, a Lékařský dům si vybral právě mě.

modelace prsou • VIDEO: /Lékařský dům Praha 7/

Je zvláštní být vítězkou soutěže, ve které si své vítězství nejdřív vychutnáte, ale potom i kapku protrpíte. Co vám v noci vrtávalo hlavou než k operaci opravdu došlo?

Hlavně jsem se těšila na to, že modelace prsou mi přinese větší osobní pohodlí. Žena kousek před čtyřicítkou se chce samozřejmě líbit, ale mít krásná prsa, to u mě nehrálo takovou roli. Když už jsem do operace šla, prioritou se pro mě stal osobní komfort. Ráda sportuju, a teď, kdy mi končí druhá mateřská dovolená, se po jistém útlumu sportovních aktivit moc těším, jak si budu pohybu užívat i s tím svým „nově vymodelovaným“ hrudníkem. Plavu, bruslím, občas si zacvičím jógu nebo jdu běhat, ale především jsem vášnivá spinninkářka. Spinning všem doporučuju, je to v zásadě aerobní cvičení, které absolvujete na kole. Jezdec si zvolí podle svých možností zátěž, a tempo jízdy mu určuje rytmus hudby.  Kloubní systém při spinningu nijak netrpí, a jeho cílem je celkové procvičení svalů nohou, hýždí, paží i trupu.

Přepadly vás někdy i pochybnosti a řekla jste si Dobře, soutěž jsem vyhrála, ale to přece ještě neznamená, že na operaci jít musím!

Věděla jsem, že mě bude operovat pan docent Nejedlý, velmi zkušený odborník, a tak jsem o dobrém výsledku nepochybovala. Nebála jsem se ani narkózy, měla jsem jich za sebou už sedm, to pak člověk ví, do čeho jde. Ale přes to všechno jsem měla k operaci velký respekt. Během toho měsíce, kdy jsem na operaci čekala, mě tak dva tři dny trápil stav nejistoty, kdy jsem si začala říkat  Máš dva kluky, neměla bys nic riskovat...

Když člověk sportuje, je jistě po všech stránkách odolnější. Fyzicky i psychicky. S podobnými stresy se vyrovnává lépe. Co bylo cílem vaší estetické operace, v čem vám měla pomoci?

Pan docent mi operoval obě prsa. Jedno – protože bylo větší – mi částečně redukoval, u druhého šlo o modelaci. Na sále jsem prý byla dvě hodiny. Samozřejmě jsem se doma podívala na nějaká videa, abych měla představu, jak operace probíhá, a protože jsem i zdravotník, slýchávala jsem od žen, že prsa po zákroku hodně bolí. Já můžu říct, že mám úplně jiné zážitky. Člověk se musí po operaci hlídat, a podvědomě je při všem opatrnější, ale já už večer po zákroku seděla, šla na toaletu, a překvapilo mě, že mě vlastně vůbec nic nebolí. Odoperovali mě v úterý, a v pátek ráno, když mě pan docent propouštěl,  jsem žádné problémy neměla. Týden po operaci jsem už normálně fungovala, jen jsem si musela dávat pozor, abych nezvedala ruce nad hlavu. Trochu nepříjemné je, že jsou prsa stažená v bandáži, člověk musí dýchat do břicha, a u někoho to může vyvolat stav fobie. Teprve když se bandáž sundá, člověk ocení, co pro něj špičkový chirurg se svým týmem udělal.

Teď, když jste úspěšně prošla první plastickou operací, lákala by vás další? Nezačalo vás zrcadlo najednou popichovat a svádět svůdnými poznámkami typu Hele, Lenko, koukni se přece jen pořádně na to pravé ucho, a na víčka a...

Viděli jsme s manželem dokument o posedlosti vlastní dokonalostí a krásou. Ale to u mě nehrozí, a bezpečně vím, že se nebojím ani stárnutí. Už když jsem se do soutěže hlásila, psala jsem, že by se jistě u mě našla spousta nedokonalých drobností, které by si zasloužily trochu pozornosti, určitě by se mohl přiupravit nos... ale brát to takhle, to už bychom zas byli přehnaně „předělaní“ a snad bychom se i přestali podobat sami sobě. Z některých žen se z přílišné touhy po kráse stane až nepřirozená a nepřitažlivá „smrtka“. Člověk je jednou takový, jaký je, a co se týče třeba některých tělesných partií nebo nadváhy, vylepšení se dá vysportovat. Že mám ted hezčí prsa, a těší mě a jsem s nimi spokojená, to byla u mě vlastně jen krásná náhoda. A děkuju za ni organizátorům soutěže a samozřejmě i manželovi. Stačilo inzerát přehlédnout...

Ale manžel ho nepřehlédl, a jako váš nejbližsí člověk hned věděl, že vám osud nabízí šanci. A jak se cítíte teď, pár měsíců po zákroku?

Jsem opravdu spokojená. A taky jsem byla moc spokojená s veškerou péčí, personál v Lékařském domě je velice příjemný. Vládne tam až rodinná pohoda. Nesetkala jsem se s nikým, kdo by nebyl milý a velmi vstřícný. Vstřícnost, pohodlí – necítila jsem se jako ve zdravotnickém zařízení, ale jako v prvotřídním hotelu. Já si v Lékařském domě doslova odpočinula.

To je úžasná poklona. Děkujeme za ni. A kdyby se zrcadlu fakt zdálo, že by ten nos stál za trochu té operatérovy námahy, Lékařský dům zkrášluje, v tom nejlepším slova smyslu, „nonstop“... Díky za milý rozhovor, paní Lenko (a díky i za báječný panoramatický výhled z vašeho okna! Nejbližší okolí Prahy modeloval opravdu skvělý plastický chirurg!).