1°C
Manželé jsou na své dvě děti, Tomáše (9) a Miriam (7), velmi pyšní. Syn chodí do třetí třídy a je skutečně šikovný. Zvládá všechny domácí úkoly a sní o tom, že bude pilotem. Jeho mladší sestra je živé dítě a někdy rodiče docela rozčílí svou tvrdohlavostí.
Rozdělení péče
"Když jsem ve stresu, musím se někdy hodně snažit, abych se nepřestala ovládat. Naštěstí mívá manžel často noční směnu a během dne mi pomáhá. Je to praktické, protože jsem nastoupila na plný úvazek jako zdravotní sestra v domově důchodců. Potřebovali jsme další příjem a proto jsme situaci museli řešit tímto způsobem. Když dorazím z práce domů, tak muž právě odchází do zaměstnání. Pokaždé je tedy někdo s dětmi a nemusíme platit chůvu," říká Kristýna.
Změna chování
"S tímto rozdělením práce jsem byla spokojená až do té doby, dokud mi při jedné "obědové" rozepři dcera drze neřekla, že s otcem nemusí jíst, co jí nechutná. Rychle mi došlo, že můj muž jim toho dovolí daleko víc než já. Dcera to ještě dovršila slovy: S tátou se mám daleko líp než s tebou! Musím si přiznat, že v ten okamžik mě přepadla žárlivost. Uvědomila jsem si, že manžel se snaží získat si malou nevraživou Miriam na svou stranu. Pro něho bylo jednodušší dovolit jí všechno, co chce, aby měl pokoj. Jako vždy si to tak ulehčoval, a stal se tak pro děti tím oblíbenějším z nás dvou. Já jsem teď ta "zlá máma", která trvá na důležitých pravidlech. To je nefér!" rozčiluje se matka.
Rozhovor rodičů
Kristýna se rozhodla, že si o výchově dětí promluví se svým manželem. Když mu připomněla poslední příhodu, jen se jí vysmál. "Netušil jsem, že jsi tak žárlivá! Kromě toho si myslím, že tvoje výchova je zastaralá. Já také dětem nedovolím úplně všechno, ale nemusím každou maličkost řešit křikem nebo trestem. Pokud nechtějí jíst k obědu zeleninu, nenutím je, ale při dalším obědě jim naložím dvojnásobnou porci. Postupně si tak zvyknou, že se jim nevyplatí odmítat ji," vysvětlil jí svou metodu Adam.
Odlišná výchova
"Nejdříve mě jeho tvrzení rozčílilo, ale postupem času jsem zjistila, že skutečně funguje. Začala jsem ho pozorovat a zjistila jsem, že zná ještě několik účinných výchovných triků. Pochopila jsem, že muži dnes plní svou otcovskou roli jinak – zodpovědněji. Navzdory tomu jsem mu lásku dětí trochu záviděla. Občas jsem od Adama jeho metody odpozorovala. Za nějakou dobu se manžel s dětmi chystal na hřiště. Mně se jít nechtělo a měla jsem v plánu upéct něco sladkého. Na to má dcera reagovala slovy: Mami, pojď s námi, bez tebe nebude legrace! Nebylo potřeba říkat mi víckrát a s radostí jsem šla na hřiště s nimi..."
