26°C
Odstěhoval se Hliník opravdu do Humpolce? Film Marečku, podejte mi pero byl inspirován skutečností!
Kdo by neměl rád českou klasiku, snímek z roku 1976, Marečku, podejte mi pero? Zábavná komedie o studentech středního věku podle scénáře legendárního dua Smoljaka a Svěráka, která byla natočena pod taktovkou režiséra Oldřicha Lipského, nám předala mnoho humoru i nezapomenutelných hlášek. Co jste o tomto filmu možná nevěděli?
Většina postav ve filmu byla inspirovaná skutečností
Autor: ČSFD.czMnoho z legendárních postav snímku skutečně existovalo v reálném životě, tedy alespoň některé jejich charakteristické rysy v chování. Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák totiž oba zároveň působili jako učitelé, proto hodně svých zkušeností s chováním studentů promítli právě do filmu. Nejen vyrušující žák Mareček, ale i žák Tuček skutečně existovali. Slavnou filmovou větu „Pero dávám já, ty půjčuješ tabulky!“ Tuček údajně doopravdy pronesl. Byl jedním ze dvou studentů, kteří si sedali vždy do první lavice ve večerní škole v Brandýse nad Labem, kde Smoljak vyučoval.
Ve snímku se mohli poznat mnozí další. Například postava studenta, který se dokáže soustředit na svou odpověď a plynule mluvit pouze tehdy, když přitom chodí, byla inspirována Svěrákovým bývalým spolužákem Františkem Sviatkem. Stejně tak všechny vtipné a známé výroky pocházely většinou ze životních zkušeností a vtipných prožitků scenáristů.
Hliník opravdu existoval?
Autor: ČSFD.czSlavná věta o žáku večerní školy Hliníkovi, který se údajně odstěhoval do Humpolce, a proto do školy nepřišel, zazní ve filmu celkem čtyřikrát. Ne všichni ovšem vědí, že podobně jako v případě dalších postav filmu je právě jeho předobraz inspirován reálnou zkušeností scenáristů.
Když Zdeněk Svěrák nastoupil na gymnázium, v jeho třídě měl studovat i jakýsi student Oliverius. Nikdo z jeho spolužáků ho však nikdy neviděl, protože se prý odstěhoval. Samotný Hliník se pak v Humpolci stal velice slavným, dokonce má ve městě od 8. září 2002 pamětní desku s nápisem: „Svému nejslavnějšímu přistěhovalci Hliníkovi vděční spoluobčané“. Další zajímavostí je, že příjmení Hliník v době natáčení nebylo vůbec časté. Tehdy toto jméno patřilo jenom třem obyvatelům Československa, přitom žádný z nich nebydlel právě v Humpolci.
Od roku 2006 stojí ve městě také Hliníkárium, kam se návštěvníci mohou přijít podívat na různé rekvizity z filmu i na ukázky nejslavnějších scének. Ptáte se, proč se Hliník odstěhoval zrovna do Humpolce? Důvod je celkem jednoduchý. Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak scénář psali na chalupě nedaleko tohoto městečka, a tak se ho rozhodli do děje filmu zakomponovat.
Jiří Sovák měl k filmu osobní pouto
Autor: ČSFD.czJiří Sovák, kterému byla Svěrákem a Smoljakem role Kroupy napsána přímo na míru, byl s filmem více než spokojený. Sám neměl žádné výtky ani ke scénáři, který mu přišel dokonalý. Roli se údajně naučil s neuvěřitelnou rychlostí a nepochyboval o tom, že snímek sklidí velký úspěch. Na film potom koukal při každé možné příležitosti, dokonce si ho nahrál na video, aby si ho mohl pouštět znovu a znovu. Sám měl z celé komedie nejraději obraz, ve kterém se snaží naučit báseň Jana Nerudy Jak lvové bijem o mříže a při vtloukání vědomostí do hlavy tluče hlavou o zeď.
Do scénáře mluvili i komunisté
Autor: ČSFD.czDo scénáře mluvili komunisté, kteří se zajímali o to, zda děj snímku jakkoli nepoškozuje totalitní režim a jeho představitele. Namísto tehdejšího normalizačního prezidenta Gustáva Husáka proto ve třídě visí portrét Jana Amose Komenského. Podle stranického vedení nebylo pro nejvyššího komunistického politika důstojné, aby se diváci smáli záběrům, na kterých je soudruhova fotografie.
Problematické vztahy otce a syna nejen na plátně
Autor: ČSFD.czScenáristé si pro roli mistra továrny na zemědělské stroje Kroupy a jeho syna záměrně vybrali reálného otce se synem, tedy Jiřího Sováka a Jiřího Schmitzera. Jenže jejich vztahy ve skutečnosti nebyly zrovna idylické. Natáčení této oblíbené komedie tak bylo pro oba umělce příležitostí k usmíření. K tomu by bylo možná doopravdy došlo, kdyby Jiří Schmitzer neměl další obrovský průšvih. Když se totiž neoblomný a přísný otec Jiří Sovák dozvěděl o tom, co provedl, odcizení mezi ním a jeho synem se ještě zhoršilo. Schmitzer požil po jednom ze svých představení v divadle alkohol, jenže poté se rozhodl řídit, což skončilo velice nešťastně. Při jízdě srazil chodce, který v důsledku vážných zranění zemřel.
Herec byl odsouzen za zavinění této tragické nehody a poslán do vězení na tři roky, polovina trestu mu byla odpuštěna za dobré chování. Sovák svému synovi nedokázal takto závažný prohřešek, jakým bylo řízení pod vlivem alkoholu a následné katastrofální důsledky, nikdy odpustit. Přesto mu alespoň pomohl sehnat právníka. Jeho vztah k synovi se ovšem ještě víc pokazil.
Janžurku manžel nepoznal
Autor: ČSFD.czI když Iva Janžurová v roli koketní paní Týfové naprosto excelovala, ne všichni vědí, že její manžel Stanislav Remunda této roli zrovna nefandil. Dokonce si prý nepřál, aby jeho manželka hrála v další praštěné komedii. Janžurce se ovšem role natolik líbila, že se rozhodla prosadit si svou, s čímž jí pomohla i menší změna vzhledu s parukou a odlišná poloha hlasu. Tajně snímek natočila, a když potom s manželem přišli na film do kina, smála se, že ji manžel celý film nepoznal! Prozřel, jak Janžurová později pobaveně vyprávěla, až při závěrečných titulcích, když uviděl její jméno.
Filipovský šel kvůli roli k lékaři
Autor: ČSFD.czFrantišek Filipovský měl velký zájem ztvárnit ve snímku Marečku, podejte mi pero jednoho ze studentů večerní školy. Filmaři ho však zprvu odmítli s tím, že už je na tento typ postavy přestárlý. Herec se však nenechal odbýt a kvůli svému velkému zájmu o angažmá ve filmu navštívil lékaře. Ten pro něj měl napsat potvrzení o jeho dobrém zdravotním stavu, které poslal v dopise tvůrcům filmu. Nakonec herec ztvárnil profesora chemie Lapáčka.
Velen si neodpustil hanáčtinu
Autor: ČSFD.czHerec Oldřich Velen, který ve snímku ztvárnil jednoho z příbuzných studentů večerní školy, byl proslulý svou oblibou hanáčtiny. Neváhal ji použít ani v tomto filmu při dotazu na místo konání třídních schůzek. Jenže to nebylo poprvé, kdy na plátně promluvil svým oblíbeným moravským nářečím. Dva roky předtím, v roce 1974, ho Velen, který osmnáct let hrál v Krajském divadle v Olomouci, použil i v Jáchyme, hoď ho do stroje, když hovořil o vadné elektronce E13 „ze závodu Katoda Olomóc“.
Snímek patřil mezi nejnavštěvovanější v kinech
Autor: ČSFD.czSnímek, který má dodnes u diváků všech věkových kategorií velkou popularitu, se radoval z úspěchů hned po svém uvedení. Nejenže v roce 1976 získal hlavní cenu na 27. filmovém festivalu pracujících a na 15. festivalu českých a slovenských filmů Bratislava, ale trhal rekordy také v kinech. Na film přišlo celkem přes dva miliony diváků. V roce uvedení se navíc v žebříčku umístil jako třetí nejnavštěvovanější film v kinech za celý rok. Před ním se umístily pouze Spielbergovy Čelisti a akční italsko-španělská komedie Jestli se rozzlobíme, budeme zlí. To ale není vše. Film Marečku, podejte mi pero se v celkovém umístění stal 65. nejnavštěvovanějším filmem v Československu mezi roky 1918 a 1989.
Hujer pronikl do mluvené češtiny, jeho představitel si ve filmu zahrál dvojroli
Autor: ČSFD.czSnaživý Hujer a jeho nezapomenutelné filmové výroky nás provázejí dodnes. Postava kontrolora patolízala Hujera, který se neomaleně snaží vetřít do přízně učitelů i vedoucích, pronikla i do mluvené češtiny. Herec Václav Lohniský, který v tomto filmovém počinu ztvárnil dokonce dvojroli, ho zahrál natolik přesvědčivě, že pro většinu Čechů a Slováků je Hujer dodnes jakýmsi výrazem pro dotěrného a otravného člověka. Nehledě na to, že jeho hlášky „Pane profesore, už je čas.“ anebo „Tady jsem si dovolil pár švestiček ze své zahrádky…“ někdy použil snad každý z nás. Lohniského je nutno ocenit i za to, že ve filmu zároveň ztvárnil roli Hujerova bratra Roberta, který přišel na večerní třídní schůzku.
Klíčová slova:
film, komedie, Humpolec, Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Marečku podejte mi pero!, herec, Oldřich Lipský, Jiří Sovák, Jiří Schmitzer, kino, manželé
Diskuse ke článku
.
