2°C
Chlebíčky jsou jednoznačně českou gastro celebritou, a tak je jasné, že je známo hned několik historek, jak poprvé přišly na talíř. Jedna praví, že Jan Paukert (1888–1972), vlastník vinárny U Fausta a Markétky, si nechal na počátku 20. století prostory provozovny vymalovat rodinným přítelem malířem Janem Skramlíkem. Ten byl vyhlášený labužník a mezi jednotlivými tahy štětkou si rád něco zakousl. Paukert mu servíroval obložené chleby, ale ty nebyly při práci komfortní, a tak si malíř řekl o něco menšího, na dvě až tři sousta... A první chlebíček byl na světě!
Další variantou je, že malíř Jan Skramlík seděl u svého plátna a při tvorbě uměleckého díla uzobával jednohubky, které si nechával donášet z blízkého obchodu svého přítele Jana Paukerta. Ty mu však přišly moc malé a vzkázal si o něco většího – na dvě až tři zakousnutí. Ať už tedy první chlebíček vznikl při malířské štětce nebo štětci, výsledek je stejný. Jan Paukert sestavil labužnické dílo, které si můžete vychutnávat dodnes.
Kterak si chlebíčky zamilovaly prvorepublikové celebrity
První velkolahůdkářství Paukert založil roku 1916 a díky dobré lokalitě na Národní třídě si do něj našly cestu i významné osobnosti z nedalekého Národního divadla. Na chlebíčkách si mimo jiné pochutnávali Ema Destinnová, Lída Baarová, Hugo Haas, Jaroslav Seifert, Jiří Voskovec nebo Jan Werich. Dokonce si je oblíbil i Vlasta Burian, který v provozovně pořádal chlebíčkové párty. Paukertovo pohoštění také zásobovalo prezidentskou tabuli T.G. Masaryka.
Nebylo to jen o Paukertovi
Lahůdky Aloise Zoufalého sídlily na Jungmannově náměstí a specializovaly se na francouzské delikatesy. Podnik byl velmi oblíbený a přežil i období socialismu, akorát pod novým názvem U Zlatého kříže. Po revoluci se navrátil zpět do rukou soukromníků, ale posunul se o pár metrů dál, do Jungmannovy ulice. Na této adrese ho najdete dodnes.
Josef Lippert také v počátcích vsadil na vytříbené lahůdky, ale velmi rychle si uvědomil potenciál, který chlebíčky skrývaly. Jejich propojení s luxusními surovinami si o to vysloveně říkalo. Lippertovo lahůdkářství se původně nacházelo v pražské pasáži Černá růže, ale po majitelově smrti se časem přemístilo Na Příkopy.
Paukertovo lahůdkářství v nelehkých dobách
Po znárodnění Paukertova lahůdkářství v období socialismu kvantita výrobků začala převládat nad kvalitou. Po sametové revoluci bylo lahůdkářství navráceno Janu Paukertovi mladšímu a ten se pustil do rozsáhlé rekonstrukce. Opětovné otevření lahůdkářství se konalo 14. 10. 2008 a jeho majitel se na chodu podniku podílel až do své smrti v 91 letech v roce 2010. Po Paukertově skonu se lahůdkářství začalo nachylovat k nevyhnutelnému konci a provozovna byla zavřena v roce 2015. V dnešní době nese Paukertovo jméno bistro v pražském Karlíně.
Jak šel čas s oblohou chlebíčků
Jak to u potravin bývá, jsou věrnými svědky své doby. První chlebíčky se proto nesly ve znamení luxusu tak, jak si první republika žádala. Pečivo honosily kaviár, ústřice, lanýže, husí játra či humr. Také zde vznikla tzv. Paukertova klasika, tedy chlebíček s měsíčkem vejce, šunkou, uherským salámem a bramborovým salátem. Paukert však ve své době nebyl vyhlášen pro tento recept. Jeho specialitou byly humrový chlebíček s pravým humrem a také domácí majonéza, kterou si vyráběl a ochucoval sám. Na jejím základu vznikaly saláty, které se na oblohu používaly. Postup na majolku se bohužel do dnešních dob nedochoval, takže si její chuť můžeme jen představovat.
Období socialismu poté s chlebíčky hodně zamávalo. Vše se vytvářelo podle norem, a tak unikátních chutí a surovin ubývalo. To však neplatilo o lidské kreativitě! Šikovné hospodyňky se experimentů nebály, a tak se tvorba nových chlebíčků přesunula hlavně do domácích kuchyní.
Základem je vrstvení ozdob
V dnešní době je však vše jinak. Druhů chlebíčků je nespočet a mnoho z nich má s těmi původními pramálo společného. Veky nahradily celozrnné chleby, majonézové saláty zeleninové pomazánky a plátek eidamu všemožné druhy luxusních sýrů. Variace surovin jsou nekonečné, a tak si ten svůj chlebíček najde opravdu každý.
Jediné, co u chlebíčků zůstává, je způsob vrstvení oblohy a ozdob. Vždy se pečivo zdobí vzestupně podle množství suroviny.
Lahůdkové zajímavosti
Sice se říká, že první chlebíček je český, ale pravda to tak úplně není. Obložený chléb si nechávali připravovat už lord Sandwich nebo Napoleon. Další druhy otevřených sendvičů se dají najít všude po světě, například v Itálii bruschetty nebo některé tapas ve Španělsku.
Paukert údajně po navrácení lahůdkářství v roce 1991 směřoval své první kroky k pilíři v provozovně. Tam se svým otcem před válkou zakopali sbírku luxusních koňaků a likérů, aby je zachránili před nacisty. Jednalo se 1200 lahví.
V lahůdkářství Koruna, které sídlilo na pražském Václavském náměstí, byl výherní automat na chlebíčky. Za jednu korunu jste si mohli navolit, jaký „vyhrajete“.
Chlebíčková aféra aneb když pečivo zabíjí
A o chlebíčkové aféře jste slyšeli? V září 1941 byl generál a premiér protektorátní vlády Alois Eliáš dotlačen, aby přijal tzv. aktivistickou sedmičku šéfredaktorů ve službách nacistického režimu. Jelikož s jejich názory a tlakem značně nesouhlasil, rozhodl se k drastickému činu. Požádal své přátele z lékařské branže, aby do zakoupených chlebíčků, které měl v plánu podávat jako občerstvení, naočkovali bakterie tyfu, tuberkulózy a botulotoxin. Následně otrávené chuťovky předložil šéfredaktorům, ti z nich samozřejmě měli zdravotní potíže. U střídmějších jedlíků se brzy projevily příznaky podobné chřipce, ale Karel Lažnovský, který chlebíčků snědl nejvíce, za tři týdny nákaze podlehl. I když Eliáš svůj zločin dlouho zapíral, nacistická vláda ho nakonec z vraždy usvědčila a byl roku 1942 popraven zastřelením.
