2°C
Nebavíme se nyní o kvalitě, nýbrž o cenách. Je dobré si ale připomenout, že v časech minulých se příliš nedbalo na hodnotu suroviny, natož na širokou možnost výběru, kuchaři za oknem nepěstovali vlastní kerblík a nehledali spolehlivé farmáře jako dodavatele. Jak by také mohli? Stejně tak se používaly unifikované receptury a není žádným tajemstvím, že hospoda byla dobrý socialistický byznys, pokud v něm kuchař uměl chodit.
Porovnání denní nabídky v roce 1970 a dnes:
Smažák za 8 korun
Odpověď na to, jak draze či lacino jsme se v časech minulých najedli, najdeme na dobových jídelních lístcích a výplatních páskách. Pokud stál v osmdesátkách smažený sýr nějakých 8,50 Kčs, loni stál kolem 150 Kč a dnes stojí přes 200 Kč, podívejme se na naše výplaty či mzdy. Kdo bral v listopadu 1989 třeba 1600 Kčs a ve stejném měsíci loňského roku 40 000 Kč, snadno si to spočítá. Uvědomí si, že v takových příjmových hladinách se bavíme o velmi podobných cenách s rozdílem několika korun. A když k tomu kromě příjmů přidá nutné výdaje na chod domácnosti, nepotřebuje víc. Toto je základní optika pohledu na drahotu oběda či večeře.
Rok 1970: Restaurace U Zastávky
V pardubické „čtyřce“ jela typografická kultura psacího stroje, ale nabídka na cenovou skupinu 70. let minulého století byla solidní. Žádné podezřelé lístky na deset stran s tajemstvím šéfkuchaře, které nás do role nedobrovolných a zmatených čtenářů pasovaly na přelomu tisíciletí. Kdo chtěl nóbl jídlo, objednal si biftek s vejcem a tatarkou za 15,10 Kčs nebo za 10,20 Kčs krabičku uzeného lososa, na kterého mu v kuchyni nasekali cibuli. Jak prosté. A kdo potřeboval vyjít s pár korunami, nechal si přinést dršťkovou za 2 kačky, dal desetník navíc a dostal talíř hovězího vývaru s nudlemi. Nezruinoval ho ani obligátní karbanátek. Ačkoli u mletého masa je dodnes poměr cena/výkon diskutabilní, zvláště když si ho objednáte v neprověřeném podniku.
Rok 2021: Restaurace U Medvěda
Liberecká restaurace U Medvěda měla v lednu 2021 dršťkovou za 38 Kč, jako levné jídlo sekanou se zelím nebo sekanou s rajskou za 119 Kč. O pár korun víc stál smažený holandský řízek s bramborem i smažený sýr za 125 Kč, a kdo si chtěl dopřát, vybíral z grilované krkovice nebo marinované kotlety se steakovými hranolkami – vešel se do 160 Kč.
Rok 2023: Restaurace U Nováků
Že letos v únoru objednáte hovězí vývar za 50 Kč a kuřecí řízek či smažený sýr o stovku dráž a za svíčkovou si ještě další stovku připlatíte, je vcelku běžná věc. Záleží samozřejmě na tom, jak kde, toto jsou nicméně třeba v Praze ještě milosrdná vydání, vývar klidně skočí na 90 korun a vymazlený guláš na 240 Kč. Na druhou stranu třeba v západočeském Holýšově se najíte určitě levněji. Polévka nepřesáhne 39 Kč a jídla v týdenním meníčku vyjdou téměř všechna stejně, ať je to smažený květák nebo svíčková. Ta nejdražší jídla skočí o desetikorunu – cmunda, přírodní roštěná, kuřecí plátek s nivou…
Polévky zkrátka nesměly chybět
A o čem na první dobrou samotné jídelní lístky třetí a čtvrté cenové kategorie z 2. poloviny 20. století vypovídají? Že povinnou disciplínou kuchyní byly polévky jako dršťková, bramboračka, zelňačka a hovězí s nudlemi, v lepším případě s kapáním nebo osmaženým hráškem. Že guláš se podával od rána do večera, běžně se nabízely čočka s vejcem, lečo a karbanátky, případně sekaná. Že vrcholným zážitkem byly znojemská, řízek s bramborovým salátem, svíčková, případně španělský ptáček. Že kdo toužil po bezmasém jídle, ať už z důvodu chuti, přesvědčení či prázdnější kapsy, musel počítat s knedlíky s vejci a s omeletou a v časech pozdějších se mohl zaradovat nad smaženým sýrem, žampiony, zeleninovým rizotem, a když měl štěstí, nad šopským salátem.
