Odpočívej v pokoji | Pro ženy | Blesk.cz

Odpočívej v pokoji

25. září 2008 | 08:16

Nový rok 1946 začal v naší rodině velmi smutně. Můj šestnáctiletý bratr dostal vysoké horečky a lékaři dlouho nemohli zjistit, co je způsobuje.

Všechny příznaky naznačovaly, že jde pravděpodobně o tyfus, a s touto diagnózou ho také hospitalizovali. Týdny dělali různá vyšetření, ale výsledky vyvraceli podezření na tuto nemoc. Po několika dalších vyšetřeních lékaři nakonec dospěli k závěru, že jde o nádory na plicích. Nemohli mu nijak pomoci a propustili ho do domácího léčení. A... připravili nás na nejhorší.

Nemoc ho vyčerpávala čím dál více a ze dne na den byl slabší. Byl odkázaný na lůžko a postupně také na pomoc druhých. Maminka byla vdova a živitelka rodiny, takže jsem se rozhodla, že se o bratra budu starat, i kdybych měla zameškat jeden rok školy. V té době jsem navštěvovala sedmý ročník gymnázia.

Posledních šest týdnů bratrova života jsem se stala jeho ošetřovatelkou. Měli jsme spolu velice hezký vztah, a tak byl rád, že jsem s ním právě já. Pro mě bylo však nejtěžší přetvařovat se a tvářit se vesele, když plánoval, co všechno udělá, až se uzdraví. Musela jsem se přemáhat, aby mi každou chvíli nevyhrkly slzy a aby nic netušil. Byl věřící a po dokončení střední školy chtěl studovat na vysoké škole medicínu a teologii. Nikdy nezapomenu na jeho výraz, když říkal: "Půjdu do zaostalých zemí a budu léčit nemocné lidi na těle i na duši." Tehdy jsem situaci poprvé nezvládla a musela jsem doslova utéct z pokoje, abych se mohla vyplakat.

Některé děti pijí málo, jiné hodně, některé dokonce odmítají vodu a dožadují se jen sladkých nápojů.
Některé děti pijí málo, jiné hodně, některé dokonce odmítají vodu a dožadují se jen sladkých nápojů.
Autor: SHUTTERSTOCK.COM

Ten strašný den přišel v polovině března. Poslední dny před smrtí upadl bratr do jakési agónie, ze které se občas probral, a hodinu před smrtí dokonce požádal o jídlo. Přinesla jsem mu polévku. Překvapivě začal jíst sám. Potěšilo mě to a chystala jsem se, že mu půjdu připravit ještě příkrm. Zadržel mě se slovy: "Zůstaň tady! Nevidíš, že ta polévka je plná smrti?" Nebyla jsem si jistá, zda jsem mu dobře rozuměla, a proto jsem se zeptala: "Čeho je plná?" Opět to zopakoval. Dodnes si jeho slova nedokážu vysvětlit. Jak to myslel, co skutečně viděl, co cítil? Potom usnul. Usnul navěky.

Velmi dlouho jsem se nemohla smířit s myšlenkou, že ho už nikdy neuvidím otvírat dveře po příchodu ze školy, že už si nikdy nepopovídáme, že nastal konec naší sourozenecké lásky a porozumění. Je to pocit, který se nedá vysvětlit. A jeho plány léčit nemocné na těle i na duši? Nikomu nestihl pomoci. Nikoho nevyléčil...

Čtenářka Anna

Autor: zpracovala: jaš, mif
Související články