1°C
Jak jsme se postupně blížili k 8. třídě, naše kamarádství rostlo. I o přestávkách jsme se museli "motat" kolem sebe. Všichni nás brali jako dvojici. Až na Honzovu mámu.
Ona byla "dáma z vily", moji rodiče si svůj domek postavili sami. Honza šel studovat strojní průmyslovku, já "jen" elektrotechnické učiliště. Naše cesty se definitivně rozešly.
Honza se dobře oženil a zůstal bydlet doma ve vile. Já jsem se po svatbě přestěhovala na vesnici, do malého domku se zahradou, který byl podobný tomu, jaký měli moji rodiče. S Honzou jsme se vídali jenom na třídních srazech.
Život nám však připravuje různé náhody. Moje dcera chodila na tanec do lidové školy. Často mluvila o nějaké Haně. Hanka také dobře tancovala, a proto je paní profesorka vybrala pro sólové vystoupení na akademii, kterou škola pořádala jednou za rok v divadle.
Na jevišti to Haně i mojí dceři moc slušelo. Nic nepokazily a vysloužily si velký potlesk. Celý tanec je na kameru natáčel nějaký pán, kterého jsem viděla jen zezadu. Když v sále rozsvítili světla, poznala jsem v neznámém kameramanovi Honzu! Na jevišti spolu totiž vystupovaly naše dcery…
Na dalším srazu jsme si s Honzou měli o čem povídat. Na tom příštím jsme si už ukazovali fotografie vnoučat. Byl mezi nimi rozdíl pouhých dvou měsíců...
Zdeňka, Kolín
