2°C
Za mým nadhledem a shovívavostí může být i záchvěv závisti, že bych si já sama něco takového netroufla. Jsem už stará? Neprůbojná? Poseroutka? Jen jednou jsem se svojí spolužačkou šla na centrifugu. Strachy bez sebe jsem jí poslintala bundu a slíbila si, že takové zbytečnosti, které mi zvedají žaludek a snižují sebevědomí už nikdy dělat nebudu.
Ale svůj slib jsem porušila – pořídila jsem si děti. Všimli jste si, že se při adrenalinových sportech objevují tak málo ženy? Můžete namítnou, že je to proto, že mají děti a bojí se, že by se o ně neměl kdo postarat. Myslím si, že tak to není. Je to proto, že matky si prostě adrenalinu užijí tolik, že s jeho zásobami bohatě vystačí až do důchodu.
Stačí jen ta rána! Děti už jsou připravené vyrazit do školy, když ta menší se začne shánět po vylisovaných listech, které potřebuje na hodinu přírodopisu, nebo se zeptá, proč jí propadl lyžařský kurs, do kterého jsem ji měla přihlásit? Samozřejmě mi o takové možnosti neřekla.
Toto je prostě skok z mostu! Každodenní!!! A raftovému šílenství se podobá hledání založených žákovských knížek a důležitých potvrzení.
Ale i ten skok trvá jen chvíli, že? V momentě, kdy děti zmizí za dveřmi, zažívám šťastný pocit uvolnění, který bych přirovnala ke skoku do teplého bazénu.
A co mě čeká zítra? Asi horská dráha s převýšením.
