Nad udržovanými exponáty v soukromém muzeu, na půdě rodinného domku v Ostré u Lysé nad Labem, se pochlubí: ,,V Čechách jsem opravdu jediná, kdo sbírá stará kamna. Možná si někdo pořídí nebo zrestauruje krásná stará kamna jako solitér, ozdobu do domu. Ale sbírat je, to vyžaduje dost velké prostory. Takže se do toho nikdo jiný nepouští." Soukromé muzeum Paní Libuše se před devíti lety rozhodla, že schovávat tento kus historie řemeslné výroby jen pro sebe by byla škoda. A tak s manželem vyklidili půdu a vytvořili tu půvabnou stálou výstavu, na které se můžete seznámit s topidly od počátku 19. do poloviny 20. století. ,,U mě ale uvidíte hlavně kamna litinová a plechová na uhlí, dřevěné uhlí a dřevo, to je ta pravá historie vytápění a vaření našich předků." Expozice je rozdělena na dvě části - v první můžete obdivovat kousky určené do pokojů, v druhé místnosti se dozvíte, na čem se v Čechách vařilo. V kuchyňské části tak uvidíte i víc než sto let staré tlakové hrnce, dodnes oblíbené ,,papiňáky". Několik vařičů na líh nebo na plyn zase vypráví příběhy o začátcích turistiky a trempování. Na šikovném pomocníku se uvařila voda na čaj nebo polévku za pár minut a přitom se i s ,,palivem" složildo docela malé krabičky. Na chalupy a chaty se dnes vracejí litinové a plechové sporáky na pevná paliva, potomci těch, jejichž krásu, zdobení a hlavně praktičnost můžete u Libuše obdivovat. Na zimu i na léto Kamna stáložárná, piliňáky na ,,bombu", která se napěchovala a pak vydržela topit i čtyřiadvacet hodin, násypná shora nebo na přikládání zepředu... ,,Kamnářství patřilo k nejfrekventovanějším řemeslům," předvádí sběratelka firemní nápisy vylisované v litině nebo na dvířkách. ,,Bohužel už se ani nedá úplně zmapovat, kde všude se kamna u nás vyráběla. Malé továrničky zmizely i se svými majiteli a často po nich zůstaly jen nápisy na kamnech." Přehled o typech topidel má Libuše dokonalý. ,,Nejvíc tu vidíte malých ,,bubínků", které ještě najdete po venkovských chalupách. Správně se jim říká pětinková kamna, podle toho, že mají plotnu složenou z pěti kroužků. To proto, aby se dala zvětšit a zmenšit podle velikosti dna hrnce. Sloužila totiž hlavně na vaření přes léto, kdy nebylo třeba vytápět, zato sálání na plotně muselo být účinné a rychlé. Jsou to kamna bez šamotové vložky, takže neakumulují, jen sálají. Také od nich bylo nejvíc popálenin." Švadlenkám i pradlenkám ,,Dávám si záležet, aby na výstavě bylo vidět, k čemu některé unikáty sloužily," ukazuje sběratelka krásně naaranžovaná zákoutí, kde nechybí firemní cedule nebo plakáty. ,,Například se vyráběla speciální kamna pro švadleny. Měla zabudovanou žehličku." K nim patří šicí stroj, ale také stylové oblečení - půvabný koutek, který se líbí hlavně ženám. ,,K nám ostatně chodí především ženy. Kamnářské řemeslo bylo sice hlavně mužskou záležitostí, jenže o domácnost pečovaly manželky; tak je to vlastně dodnes." Obdiv návštěvnic sklízí také koupelnový koutek - skvělým vynálezem byl na přelomu 19. a 20. století lázeňský válec. Konečně si lidé mohli v koupelně ohřát teplou vodu na mytí. A také na prádlo - na to zase šikovní řemeslníci vymysleli kombinaci lázeňského válce s kotlem na vyvářku. U Libuše na vás zkrátka dýchne vůně starých časů. A možná si pomyslíte - není trochu škoda, že dnešní design technických zařízení už tak nějak nepočítá s tím, že hospodyňky mají rády, když i praktické věci jsou krásné? *** NEMÁTE CUKROVOU HOMOLI? Sbírka Libuše Tržické se rozrůstá také díky tomu, že návštěvníci ji upozorní na další kamna. Tak přišla i ke krásnému zdobenému kousku ve stylu art deco, který jí věnoval majitel bytu v Semilech, kde za první republiky bydlel hudební skladatel Jindřich Hybler. ,,Tahle kamna pamatují i návštěvy prezidenta Masaryka," láskyplně přejíždí sběratelka po jejich krajkové výzdobě. ,,Občas mi někdo přinese dobové hračky nebo oblečení. Další kamna už nemám kam dávat, takže je zatím ani nesháním. V kuchyňské části bych však ráda měla homoli cukru - patřila k typickým dobovým prvkům. Nikdo je ale už nedělá, nedaří se mi ji sehnat. Možná mi pomůže některý čtenář?" Kamna odpovídají dobové módě. Podle dekorací poznáte, kdy vznikla. O autorovi| Text: Gabriela Koulová