S přítelem Jirkou jsme spolu 4 roky chodili a pak jsme se rozhodli, že chceme mít miminko. A za necelý rok jsme opravdu drželi v náručí malého Jiříka. Neměla jsem lehký porod a Jirka se ukázal jako super táta. Byl první, kdo Jiříčka vzal v kočárku ven, koupal ho, vstával k němu, staral se i o domácnost. Když byly Jiříkovi 2 roky, řekli jsme si, že se vezmeme. Pro nás svatba znamenala sice jen papír na manželství, ale přesto jsme to nechtěli odbýt. A jako každá holka jsem i já chtěla mít bílé svatební šaty. Ale také jsme si to chtěli užít tak nějak po svém.Chtěla jsem překvapit hlavně své kamarády a příbuzné. Domluvila jsem se se svou sestřenicí Haničkou, že svatba bude u nich na severu a že to budeme vědět jen my dvě. Půl roku nikdo nic netušil. Tajně jsem si vyřídila obřad, nechala udělat svatební oznámení, prstýnky jsme koupili z obyčejné nerez oceli. Ve čtvrtek jsme se sbalili a odjeli na sever do Jiříkova. Rodiče si mysleli, že jedeme na víkend k příbuzným, nic nepoznali. Do soboty jsem měla jeden a půl dne na to, abych zajistila oběd po obřadu, vypůjčení šatů a hlavně kadeřnici. Ale všechny mě odmítly. Už jsem byla zoufalá, ale nakonec tetu napadlo, že mě učeše její kamarádka, asi 60letá paní. A dopadlo to dobře. Kytici ze slunečnic mi udělali ve Varnsdorfu, šaty jsem měla půjčené z Rumburku. Tam byl v sobotu 6. srpna 2005 vlastní obřad. A odvoz mě a ženicha do obřadní síně byl zážitek - vezl nás Haničky přítel Pavel, který má americký kamion. Můj Jirka také jezdí s kamionem, tak se to hodilo. Obřad byl veselý, bez nervů, i když slzičku jsem uronila. Po obědě jsme jeli domů, převlékla jsem se ze šatů a šlo se grilovat. Rodičům jsem den před svatbou poslala SMS, že se vdávám, ale maminka mi nevěřila. Rodiče to přijali s pochopením, pár minut před obřadem nám volali a popřáli štěstí. Takže výčitky jsem neměla. Byl to náš den a povedl se i bez rodičů. Svatbu si mohou prohlížet na videu i na fotkách a já kdykoliv se mě někdo zeptá na svatbu, celá zářím. Neměla totiž chybu. Vím, že každá nevěsta to štěstí nemá, a moc děkuji své sestřenici Haničce a vůbec všem z Jiříkova, kteří byli na svatbě. Darina, Šumavské Hoštice