27°C
Naše mladší dcera se narodila koncem prázdnin, proto jsme s manželem nějakou chvíli váhali, jestli ji nemáme nechat ve školce o rok déle. Na svůj věk se zdála celkem rozumná a naši domněnku nám potvrdila i paní učitelka ve školce. Prý by byla škoda nechat Aničku čekat na první třídu ještě rok. Umí spoustu věcí, je pohotová, chytrá a je vidět, že se jí věnujeme. To mě samozřejmě velice potěšilo. Snažím se věnovat oběma dcerám. Chodí do různých zájmových kroužků, mají i sportovní aktivity. Když jsme pak šli s Aničkou na jaře k zápisu, byla jsem na ni velice pyšná. Sama vyprávěla o všem možném. Stáli jsme tam s manželem a já byla šťastná z toho, co všechno už dcerka umí a zná, co už jsem ji vlastně všechno stačila naučit a co jsme zažili. Rozhovor paní učitelky s Aničkou plynul dál. Paní učitelka se naší dcerky mimo jiné ptala, jestli Anička ví, co dělá maminka v práci. Protože jsem švadlena a šiju doma, nebyl to pro dceru problém. Učitelka malou pochválila, jak je šikovná, a zeptala se, co dělá tatínek. Anička na chvíli zaváhala a pak prohlásila: "Tatínek dělá to, co chce maminka." Zatímco paní učitelka s manželem se trochu dusili smíchem, já spadla z oblak na zem. Ale docela jsem paní učitelce věřila, když říkala, že už se moc těší, až se s Aničkou po prázdninách setkají ve škole. V. Z., Mladá Boleslav
