Slovo prázdniny jsem začala chápat až po skončení 1. třídy základní školy. Rodiče se hned v červenci rozhodli, že pojedeme stanovat do jižních Čech. Se sestrou už jsme věděly, že tatínek je velký komik a dovolená bude stát za to. Po naložení všech nutných věcí jsme konečně vyrazili. Přijeli jsme do kempu, všechno vyložili a začali stavět stan, ale vzápětí jsme zjistili, že jsme doma zapomněli spojovací tyč (taťka ji bleskurychle nahradil klackem), potom nám záhadně zmizely otcovy plavky (zpočátku se musel koupat v trenýrkách). Pak tatínek - těsně předtím, než jsem se sestrou ulehla ke spánku - zjistil, že nemá svetr, našel jen dvě košile a jedno tričko. Hořekoval nad tím, ale od nás nemohl slyšet nic jiného než opakování toho, co říkával on nám: "Je zbytečné s sebou vozit plné kufry. Každému přece stačí jedny kalhoty a tričko. "Před spaním jsme se šly umýt a maminka mezitím připravovala stan, lehátka a vše potřebné. Když jsme se vrátily, jen se srdečně smála. Ptaly jsme se, co jí je k smíchu. A ona odpověděla lakonicky: "Spaní." Nechápaly jsme. Vtom taťka zavelel: "Spát!" a my tak učinily. Tedy maminka, sestra a já. Tatínek zapnul stan a chtěl si lehnout, ale neměl na co. Náš milovaný tatínek neměl lehátko ani spacák, protože obojí zůstalo doma. Celou noc nás taťka budil, protože mu byla zima. Sliboval hory doly tomu, kdo mu půjčí věci na spaní. Ráno jsme našly spícího tatínka v autě. Na konci pobytu už jen konstatoval, že ho nikdo a nikdy pod stan nedostane. A opravdu. Už jsem nikdy pod stan s rodinou nejela. Až po letech jsem za tatínkem přišla s přáním, abychom jeli stanovat. "Pod stan už nikdy! Ten stan beztak už nemáme," odpověděl otec, který stan prodal svému kolegovi. Hned jsme se s mamkou a sestrou rozhodly, že vymyslíme pomstu. Tajně jsme šetřily na stan, který jsme bez otcova vědomí koupily. Moderní výrobek se vešel do malé tašky, takže nebylo ani poznat, že to je stan. O letních prázdninách, kdy už taťka znal termín své dovolené, zasedla rodinná rada a zvítězil "ženský" názor, že pojedeme do jižních Čech, do chatky nebo do hotelu. Navíc jsme otci tvrdily, že tentokrát všechno zaopatříme bez jeho pomoci. Když nastala doba odjezdu, tatínek jen usedl do auta, které jsme naložily věcmi, a odvezl nás. Po příjezdu do "našeho" staronového kempu jsme vybalily stan a postavily ho bez mužské pomoci. Pak všechno začalo úplně stejně jako před osmi lety. Taťka neměl plavky. Večer postrádal svetr, a když šel spát, neměl na co ulehnout a čím se přikrýt. Na konci dovolené jsme přiznaly, že jsme tatínkovy věci nechaly doma úmyslně. To byla naše pomsta za prodaný stan. Tatínek nakonec uznal, že opravdu nestačí jen kalhoty a tričko. Všechno dobře dopadlo a my máme krásné vzpomínky. čtenářka Denisa, Horní Suchá