7°C
Jednou v zimě jsem se rozhodla, že si zabruslím. Počasí bylo překrásné - naprosto ideální, a tak jsem se vydala na kluziště. Po nějaké chvíli jsem si tam všimla mladíka, který mě pozoroval. Rozhodla jsem se trochu se předvést, a vyzkoušela jsem si pár skoků. Po tom třetím jsem se - jak dlouhá tak široká - rozplácla na led a on mi spěchal na pomoc. Vzápětí mě pozval na čaj na zahřátí. Byl mi moc sympatický, a proto jsem pozvání přijala. Po vzájemném představené jsem se trochu zarazila. Jmenoval se neobvykle: Oskar. To jméno se mi vůbec nelíbilo, ale on mě zaujal. Začali jsme spolu chodit a v létě následujícího roku jsme se vzali. Po nějaké době se nám narodil syn a dostal jméno po otci, Oskar. Jen kvůli tomu jsem chtěla mít holčičku, abychom tak nemuseli syna pojmenovat. Ta však přišla až po deseti letech. O několik let později jsem šla ke kadeřnici a tam se rozvinula vášnivá debata na téma filmových Oscarů. Usmívala jsem se a pak jsem se rozhodla, že si z přítomných dam trochu vystřelím. Zapojila jsem se do hovoru s tím, že to není až tak nedostupná cena, protože já mám doma Oskary hned dva! Všichni zůstali paf a nevěděli, co si o tom mají myslet. Nikdo z nich neslyšel o tom, že by někdo v našem městě získal Oscara. A tak jsem jim se smíchem vysvětlila, jak já jsem své dva Oskary získala. Není totiž Oskar jako Oscar. Všichni se tenkrát hodně nasmáli. Takže i přesto, že nejsem filmová star, přece jen mám své Oskary. Ilona, Holešov
