2°C
Jsme s manželem už pár let v důchodu. Dny v týdnu nerozlišujeme na ty všední a na víkendy, ale spíš podle toho, kdy musíme jít k lékaři, podle nákupů a podle pořadů nebo seriálů v televizi. Ráda a často pracuji na zahrádce, proto mám zhrublé ruce. Abych se nemusela u doktora stydět, snažila jsem se aspoň večer si je důkladně mazat krémem. Jednou jsem už byla na cestě do ložnice, když jsem si vzpomněla, že mám ruce jako suché roští. Vrátila jsem se do koupelny, vytlačila krém z tuby, namazala si ruce, a protože jsem krému vytlačila trošku víc, otřela jsem si mastné ruce o tváře - však ono se to do rána vstřebá. Po náročném dni jsem okamžitě usnula. Když si šel manžel později lehnout, slyšela jsem v polospánku, jak říká něco v tom smyslu, že to návštěvou u zubaře tentokrát asi opravdu myslím vážně. "Co zase má s tím zubařem," pomyslela jsem si, ale nereagovala jsem. Ale zubař se mi od té chvíle pořád honil hlavou. Kdykoliv jsem se v noci probudila, dokonce jsem cítila pach zubní ordinace. Ať jsem dávala hlavu na kteroukoliv stranu, pokaždé to bylo stejné. Důvod jsem poznala teprve ráno. Namísto po tubě s krémem na ruce jsem večer sáhla po zubní pastě. A protože jsem si otřela ruce o tváře v domnění, že to je krém, který se do pokožky vstřebá, měla jsem obličej bílý jako mlynář. A tak jsme se s manželem ráno od srdce zasmáli tomu, co někdy dokáže nepozornost. Když to jde, vyrazíme společně na dovolenou. Krém na opalování naštěstí poznám. čtenářka Slávka, Rtyně
Milé čtenářky, pokud se chcete podělit s ostatními o své životní příběhy - veselé, smutné, plné lásky či tužeb a očekávání - neváhejte a napište redaktorce Miladě Fialové. Určitě jste zažily něco, co se s odstupem času může zdát až neuvěřitelné. Napište nám o tom do redakce. Zveřejňujeme jen příspěvky doplněné fotografií k příběhu, rodným číslem a adresou, abychom mohli autorkám poslat honorář 500 Kč za zveřejněný příběh.
