1°C
Jako mladí manželé se dvěma dětmi jsme se rozhodli postavit si domeček. Stavěli jsme svépomocí, také se u nás střídali různí řemeslníci. Nejčastěji u nás pracoval jeden starší zedník. Dojížděl k nám několik kilometrů a někdy u nás i přespal. Děti si na něj zvykly a braly ho téměř jako dědu. U stavby jsme měli také boudu na nářadí, která sloužila i jako převlékárna pro řemeslníky. Náš zedník se zde převlékal a věci si skládal do úhledného komínku. Jednou však za námi přišel s tím, že se mu ztrácejí ponožky. Kroutili jsme nad tím hlavami, neuměli jsme si představit, že by právě ponožky byly pro někoho tak atraktivní. Podezírali jsme děti a jejich kamarády. Druhý den zedník spěchal na vlak a opět své ponožky nenašel. Bylo na něm vidět, že opakovaný vtip s chybějícími ponožkami už se mu příliš nezamlouvá. Atmosféra houstla. A pak jsme přišli té záhadě na kloub! O pár dnů později hledal manžel v boudě nějaké nářadí a naskytl se mu vskutku nevšední pohled. "Paní ježková" vyvedla hrdě ukázat světu svá malá ježčata. V jejich hnízdě bylo vpleteno několik pohřešovaných ponožek a náš pan zedník se vyřešení záhady spolu s námi srdečně zasmál. Jiřina, Chvaletice
