Paní Eva Váňová (48) se vdávala v osmnácti. Ve dvaceti s manželem adoptovali prvního syna Ondřeje. A pak dalších pět dětí... Vypadá to, že celý příběh paní Evy se vyvíjel jaksi samovolně. Jako by adopce zdravých dětí i těch postižených byla běžná věc. Nádraží Setkali jsme se ráno na Holešovickém nádraží v Praze spolu s jejím 13letým sluchově postiženým Kubou a 10letou sluchově postiženou autistickou Evičkou. "Kuba je mentálně na úrovni sedmiletého dítěte," říká o sympatickém klučinovi, který je posedlý vlaky Pendolino. Právě kvůli jeho velké lásce si paní Eva přála výlet Pendolinem. Jelo se do Pardubic. Na cestě Kuba pořád pobíhal po perónu. Prý se lehce ztratí. Není se co divit, na utíkající neslyšící dítě je zbytečné volat. Pendolino přijelo. Kuba dostal od personálu podrobné technické informace a za asistence tisškové mluvčí dopravce nadšeně zmizel v kabině strojvedoucího. Sama? Zůstaly jsme s paní Evou a Evičkou sami. Vlak frčel, malá se dívala z okna a byla v ten den prý výjimečně hodná. Ještě nedávno trpěla záchvaty agresivity. Na ruce paní Evy jsou vidět zahojené škrábance. "Adoptovali jsme ji, když jí byly dva roky a tři měsíce. Její postižení je komlikované," říká paní Eva. Evička byla podle psychologů také poslední kapkou pro Evino manželství. Před 4 lety došlo na rozvod. "To říkají doktoři, já v tom vidím banálnější důvody," míní. Eva si nepřipadá osamělá a společnost moc nevyhledává. Na kávě s kamarádkou ji neuvidíte. "Nemůžu nechat Evičku samotnou a někam s ní jít bylo až donedávna skoro nemožné." Adopce Proč vlastně všechny ty adopce? "Sama jsem kdysi ztratila dvě holčičky, dvojčata. Posunuly se mi životní hodnoty. Není přece důležité, jestli je moje dítě postižené nebo ne." Přesto ne všechny děti, které vychovala, žijí ideální život. Není jí někdy líto, že se přes veškerou snahu občas nedočká vděku? ,,Já jsem se tak rozhodla. Přece život není hra na Já ti dám - ty mi dáš." Domů Kuba se vrátil z kabiny Pendolina rozzářený. Dnes je opravdu výjimečný den. Paní Eva za normálních okolností vstává v pět ráno, den jí zabere péče o děti, jejich učení, návstěva stacionářů a doktorů. Po večerech vyrábí učebnice a učební pomůcky. Má ráda české filmy a knihy českých autorů. Vystoupili jsme v Pardubicích a za chvíli nám jel vlak zpátky. Rodina doslova zářila. "Je to skvělý zážitek. Kuba i já z toho budeme dlouho žít."