10°C
Spousta lidí se dnes upíná k domácím mazlíčkům, kteří se stávají jejich nerozlučnými kamarády. Ale nejen tito čtyřnožci si mohou získat srdce našich nejmenších. Můj přítel žije na vesnici, a protože mu bylo líto nevyužívaného sena, pořídil si býčka, kterého moje dcerka pojmenovala po sobě: Kája. A býček se rázem stal miláčkem všech dětí z rodiny, přítelova maminka se dokonce vrátila ke svému původnímu povolání - po celý svůj život se starala o dobytek. Moje dcera Kája trpělivě šetřila penízky, aby mohla býčkovi vozit mrkvičku. Kdykoliv jsme jeli za přítelem na návštěvu, naše první kroky vedly nejdříve za Kájou do chléva a pak teprve do domu. A poslední slova rozloučení před odjezdem také patřila Kájovi. Neobvyklé přátelství bohužel ne -mělo dlouhého trvání - Kája totiž umřel na zápal plic. V rodině kvůli tomu bylo pláče, jako kdyby nás opustil někdo z nejbližších. Dcera před Dušičkami dokonce projevila přání, aby mohla býčkovi dávat na hrob květiny. Mému příteli nezbylo, než vyrobit na zahradě hrobeček, aby všechny děti, které si býčka oblíbily, mohly uctívat jeho památku. Marcela z Uherskobrodska
