S mojí láskou jsem se seznámila, je to už pár let. Nikdy jsem nebyla ta roztomilá holčička, možná jsem působila trochu nepřístupně, ale taková už jsem já. Stala se mi skutečně zvláštní věc - v té době jsem byla na střední škole a postupně objevovala taje internetu a také internetových chatů - a právě tam se to stalo. Právě opuštěná jsem hledala útěchu a pár slůvek podpory a na druhé straně to vypadalo nějak podobně, slovo dalo slovo a skutečně nadějná shoda, velké porozumění... Domluvili jsme se, že si dáme schůzku na Florenci, mě tenkrát přivezla sestra autem. Když jsme zastavovaly v ulici před hlavním vchodem, přeběhl přes silnici nějaký mladý muž. V každém muži jsem v té chvíli poznávala toho "mého". Bylo to skutečně vzrušující, neboť proběhly telefonáty a e-maily. Touha poznat, vidět toho člověka, byla obrovská. Potom, když přišlo naše setkání, jsme se na přivítanou políbili a ta velká tréma okamžitě spadla a nastala naprostá pohoda. Třeba jako s někým, s kým se znáte rok dva. Bavili jsme se spíš jako staří známí. Bylo to příjemné, ale nakonec to vypadalo, že vlastně ani k ničemu "nedojde". Celý den jsme se procházeli po Praze. Karlův Most, Staroměstské náměstí, Václavské náměstí... Velká romantika, ale my byli zaujati společnými rozhovory více než sebou samými. To vzájemné porozumění nás naprosto odzbrojovalo, nechápali jsme, jak je to jen možné. Byly jsme se sestrou domluvené, že mě vyzvedne u jedné restaurace, šli jsme si tam tedy sednout na kávu a čekali. Když jsme viděli, že přijíždí, vyšli jsme ven, nastala lehce trapná chvilka, protože ani jeden z nás netušil, co uděláme. Oba jsme se roztřásli a nebyli jsme schopni ničeho. Jen jsme tam tak stáli a věděli, že už se nechceme rozdělit. A v tu chvíli jsme se na sebe dosti vášnivě vrhli. Myslím, že z nás musela být má sestra celkem v šoku, protože jsme jí stáli před čelním sklem a vášnivě se líbali. Moje první setkání s někým "přes internet" dopadlo nad moje očekávání. Prožili jsme hezký vztah. I když už teď máme každý jiného partnera, zůstali jsme přáteli. Doufám, že nás nic nerozdělí. I když nemůžeme být spolu, stejně když jeden nebo druhý něco potřebuje, zavoláme si. Máme opravdu zvláštní vztah, možná pevnější než kterýkoli milenecký. Valkusová Kateřina, Poděbrady