3°C
Byl krásný červnový den a přede mnou bylo osudové rande na inzerát. Zazvonil telefon a ozval se mužský hlas: "Platí ta naše dnešní schůzka?" Byla jsem dost otrávená z předcházejících setkání s jinými zájemci, ale přesto jsem odpověděla: "Za chvíli jsem tam." Na první pohled mě nezaujal, ale pak jsem se vrátila domů pro svou labradorku Mendy a šli jsme se projít všichni tři. Když jsme došli přes rozmoklou louku (já na podpatcích!) k vodní nádrži, vrhla se Mendy do vody. S potěšením jsem sledovala Igorovy rozzářené oči. Pak jsme se domluvili, že půjdeme do kina. Vrátila jsem Mendy domů a vyrazili jsme. Dodnes nevím, o čem ten francouzský film byl. Přišly totiž první doteky, první polibky. Po kině šel Igor ke mně na večeři a pak odjel. Byla jsem šťastná, prožila jsem nádherný den a těšila se na další schůzky. Ale namísto nich přišla druhý den studená sprcha v podobě SMS: "Promiň, ale myslím, že by nám to spolu neklapalo," omlouval se. Byla jsem zdrcená. Hlavou se mi honily myšlenky, proč najednou takový obrat. Vadí mu snad moje vada zraku?!? Nevěděla jsem, co dělat, naučila jsem se zvládat tolik věcí, a najednou jsem stála před něčím, s čím jsem si nevěděla rady... Ale v pondělí mi Igor volal znovu, chtěl mě znovu vidět. Přišel s velkou kyticí růží a omluvou - prý to na něj bylo hrrr. Od té doby jsme byli spolu, jak jen to bylo možné. A naše první milování bylo tím nejkrásnějším, jaké jsem zažila! Nakonec jsme se v prosinci 2005 vzali. Nejsme sice dokonalý pár, ale přesto oba věříme, že naše láska vydrží. Marie Šulcová, Kujavy
