3°C
O tom, jak nebezpečný může být předvánoční úklid, jsem se přesvědčila nedlouho po svatbě. Dárky jsem měla už dávno nakoupené a zabalené, a tak jsem se se stejnou zodpovědností pustila do gruntování. Leštila jsem právě obývací stěnu, když vtom se sesunuly knihy odložené na stranu a převrhly lahvičku s leštidlem. A právě na moji hlavu! Na nic jsem nečekala a utíkala do koupelny, abych se nežádoucí "pomády" ve vlasech zbavila. Umyla jsem si hlavu jednou a - nic. Podruhé - se stejným výsledkem. Nebudu vás napínat, teprve po patnáctém (!) umytí hlavy se zdálo, že leštěnka navždycky opustila pokrývku mojí hlavy. Navečer jsem totiž musela být jako z cukru, protože nás čekala Mikulášská besídka. Moc jsem se na ni těšila, protože právě tam jsem mohla dát průchod své vášni - fotografování. Fotím už léta a k údivu majitelů moderních digitálních fotoaparátů zůstávám věrná své, 18 let staré zrcadlovce z NDR. A dělám dobře! Byli jsme u jednoho stolu čtyři rodiny a rodiče jednoho z dítek mě záhy požádali, jestli bych nevyfotila také jejich synka - tatínek totiž zapomněl film do svého fotoaparátu. Vzápětí mě požádali o tutéž službu další rodiče, neboť tatínek zapomněl doma celý fotoaparát a nenašel ho, ani když se pro něj vrátil. Když pak do sálu vtrhli čerti s Mikulášem, přiběhla za mnou s naléhavou prosbou zděšená kamarádka: "Prosím tě, zachraň mě! Vybila se mi baterie u videokamery!" Zkrátka tenkrát jsem fungovala tak trochu jako profesionální fotograf. Bez ohledu na to, že mnozí lidé už dnes považují zrcadlovky tak trochu za "vykopávky". Martina, Pardubicko
