2°C
Moje snacha je velice šikovná cukrářka. V době, kdy se učila, měla spoustu kamarádek z tohoto oboru, který patří k těm krásným, voňavým. Ale když se vdala, jak už to bývá, kamarádství postupně opadalo. Úplně skončilo, když odešla na mateřskou dovolenou a narodil se jí chlapeček, tedy můj vnuk. Ale jednoho dne se jí asi zastesklo po cukrařině a hlavně po kamarádkách, a tak se rozhodla, že se holkám v práci pochlubí. Naložila kluka do kočárku a vyrazila za nimi vlakem do města. Kamarádky byly mile překvapené, jakého má krásného klučíka, měly ze setkání velkou radost a byly tak zabrané do hovoru, že se jim málem připálily trubičky v troubě. Když už se snacha chystala k odjezdu, napadlo jednu z děvčat, že by jí dala nějaké skořápky domů pro slepice. Stejně se to v cukrárně vyhazuje. Snacha souhlasila, a tak jí děvčata napakovala skořápky do igelitky a snacha vyrazila k vlaku se synem, kočárkem a s taškou plnou skořápek. Když vlak přijel, zjistila, že na tohle dvě ruce opravdu nestačí. Rychle potřebovala sehnat někoho, kdo by jí s kočárkem pomohl nastoupit. Jeden hodný pán jí začal ochotně pomáhat, jenže v tu chvíli se utrhlo ucho od igelitky a skořápky se rozsypaly po celém nástupišti. Lidé si zvědavě prohlíželi obsah tašky, který měl putovat mnoho kilometrů k drůbeži na venkov. Dodnes snachu mrazí v zádech, když si vzpomene na skořápky na nástupišti a děsí se pomyšlení, že se k ní přihlásí někdo, kdo tenkrát skořápkovému nadělení přihlížel. Jiřina, Pardubicko
