Pondělí 28. září 2020
Zataženo, déšť 11°C

Telefon, který mi změnil život

31. července 2006 | 10:00

Jeden jediný telefonát ji stačil k tomu, aby změnila svůj dosavadní život. Nakonec se vdala, ale za někoho jiného

Byla jsem od přírody realistka. Ambiciózní holka, která má život předem naplánovaný a kterou nemůže nic zaskočit. Když mi bylo 8 let, už jsem věděla, že vystuduji gymnázium, ve 12 jsem měla jasno o své kariéře právničky. Vdát jsem se chtěla přesně v pětadvaceti a o rok později jsem plánovala první dítě. Všechno mi kupodivu vycházelo. Bylo mi pětadvacet, svatba na spadnutí a najednou zničehonic zazvonil telefon. Jen tak. Prostě zazvonil a změnil mi život. Stála jsem právě v koupelně a fénovala si vlasy. Sledovala jsem po očku hodiny a modlila se, aby Jakub - můj snoubenec a taky právník - dorazil o něco později než obvykle. Nenáviděl totiž, když jsme se domluvili na přesném čase a já to nestíhala. Ostatně, nestíhám dodnes - miluji svou akademickou čtvrthodinku! To odpoledne jsme s Jakubem potřebovali zajít na matriku vyřídit něco ohledně našeho sňatku. Ale co se nestalo - můj puntičkářský Jakub nikde. Nervózně jsem chodila po bytě, myslela na to nejhorší a v tom zazvonil telefon. Hrklo ve mně. Zvedla jsem sluchátko a představila se. Zpočátku to vypadalo na omyl. "Kdo? Slečna Kubátová? Ne, tady nejsou Kubátovi. Seznamka? Ne, já nikoho nehledám. Ne, ani sousedka se nejmenuje Kubátová. Máte špatné číslo." Pán na druhém konci telefonní linky se však s mými odměřenými odpověďmi nehodlal smířit a na můj telefon zavolal ještě nejméně desetkrát. Nejdříve jsem byla rozčilená, ale nakonec to byla legrace. Představil se jako Michal, řekl, že pochází z Prahy a přes seznamku našel dívku, u které bylo uvedeno moje telefonní číslo. Pak ale konečně dorazil Jakub, který se zdržel kvůli závadě na autě, a odešli jsme pryč. Večer jsem právě usínala, když telefon zazvonil znovu. Michal. Bylo to zvláštní. Dlouho jsme si povídali a já měla pocit, že ho znám už léta a že mě chápe snad víc než můj Jakub. Úplně cizí kluk, kterého jsem nikdy neviděla! O víkendu jsem měla jet pro svatební šaty do Prahy. Jakub podle tradice nejel, aby je neviděl před svatebním dnem. Prý to nosí smůlu. Trošku jsem toho zneužila a domluvila si s Michalem schůzku na Václaváku. Chtěla jsem ho prostě vidět. Ten kluk byl úžasný! Měl modré oči a tmavé vlnité vlasy. Nechápala jsem, proč hledá dívku přes seznamku, ale vysvětlil mi, že šlo o sázku. Vsadil se, že když prohraje v šipkách, zavolá jedné z dívek ze seznamky jednoho časopisu. Osud tomu chtěl, že slečna Kubátová měla u svého inzerátu překlep v čísle a tak Michal zavolal mně. Chodili jsme po Praze dobré 4 hodiny, pak jsem si utíkala pro šaty. A musím přiznat: Míša mě okouzlil. Večer jsem byla zpátky doma a vyrazila s Jakubem do kina. Ale cítila jsem, že už je mezi námi něco jinak. Že něco neklape. Večer jsem seděla v jeho bytě, ale když mě začal líbat a stahovat ze mě šaty, musela jsem říct NE. Pokaždé, když jsem zavřela oči, viděla jsem Michala, ne Jakuba. Ještě týden jsem se to snažila potlačit, ale nakonec jsem udělala něco, co bych nikdy dříve neudělala. Ráno jsem odjela do Prahy, sešla se s Michalem a řekla mu, co k němu cítím. A vyprávěla jsem mu o sobě úplně všechno. Kvůli klukovi, o kterém jsem nevěděla téměř nic, jsem se z minuty na minutu vzdala úplně všeho. Odpoledne jsem šla k Jakubovi domů a náš vztah ukončila. A jak celá ta peripetie dopadla? Tak, jak jsem odmala plánovala. Bylo mi pětadvacet a po měsíční známosti jsem se vdávala sice v původních svatebních šatech, ale za nádherného modrookého Michala. Před pár měsíci mi bylo šestadvacet a k narozeninám jsem dostala ten nejlepší dáreček, jaký si mladá paní může přát: bude ze mě šťastná maminka! Já a Michal už se na miminko moc těšíme. A to všechno jen díky jedné sázce a jednomu spletenému telefonu... O autorovi| Karolína, Připravila: oli, zv, foto: archiv Blesku - JINDŘICH MYNAŘÍK, archiv čtenářky

Související články