Mého bývalého manžela, který mě týral, odsoudili a zavřeli do vězení. Zanedlouho jej pustí, ale já už se ho nebojím - jsem svobodná, rozhoduji se sama za sebe, nemusím se strachovat, že mě zase kvůli nějaké malichernosti zbije. Už jsem totiž rozvedená, soud to všechno vyřídil rychle - moje zlámané ruce byly dostatečným argumentem, který přesvědčil soud, že naše manželství nefunguje a námitky mého muže, jak moc mě i děti miluje, mají k pravdě opravdu hodně daleko. A jaké to je žít bez takového "muže"? Když jsem se ho konečně zbavila, musela jsem od samého začátku řešit obrovské problémy, čekaly mě neuvěřitelné komplikace. Ale věděla jsem, že musím bojovat za lepší život, že nic horšího než soužití s trýznitelem už mě nemůže potkat. Nejdříve ze všeho jsem si musela najít práci, potřebovala jsem uživit své čtyři děti. Bylo totiž nad slunce jasné, že od někoho, kdo je v base, sotva uvidím nějakou korunu výživného. Asi jsem měla obrovské štěstí, ale o mojí práci rozhodla náhoda. Jednou jsem šla po ulici a na domě uviděla výzvu, že hledají novou kolegyni. Protože jsem měla vzdělání v požadovaném oboru i praxi, zkusila jsem to. Dali mi vyplnit nějaký dotazník, krátce jsme si ujasnili své představy a pak jsem několik dní čekala. Neuplynuly ani dva týdny a z telefonu se ozval příjemný hlas: "Můžete nastoupit." Od té doby uplynul už rok a půl, já v této firmě pracuji dosud a jsem moc spokojená. Zdá se, že i můj zaměstnavatel, protože už mi zvýšili plat. Jsem o poznání spokojenější než v době, kdy byl s námi doma můj muž, od kterého jsme nikdo - ani já, ani moje děti - nemohli čekat nic dobrého. Byly to dny plné nepředstavitelného napětí a strachu z toho, co zase bude. Teď si ale všichni užíváme klidu, moje děti už se zase naučily smát, nemusí se bát napřažené ruky. Dokonce si i zlepšily prospěch ve škole, doma mi moc pomáhají - dobře vědí, že když všichni přiložíme ruku k dílu, abychom rychleji udělali všechno nezbytné, zbude nám čas na to, abychom si společně užívali volné chvíle a třeba i vyrazili na výlet. A někdy jsme svědky toho, jak se nějaký muž i na veřejnosti chová ke své partnerce hnusně. Nevím, co si o tom myslí moje děti, ony to nijak nekomentují, ale já mám jasno: udělala jsem dobře, když jsem sebrala odvahu a se čtyřmi dětmi jsem se od tyrana odtrhla. Lituji jen jediného: že jsem to neudělala dříve! Moje děti by totiž prožily mnohem více šťastných dní. Vlastní nerozhodností jsem je o tyto okamžiky připravila, a tak se jim to teď snažím vynahradit. Ne nějakými dárky, ale tím, že jsme pohromadě, že si povídáme, že třeba vymyslíme novou hru, do které se všichni zapojí a užijeme si spoustu legrace. Chtěla bych touto cestou vzkázat všem ženám, které mají doma peklo, které žijí s "mužem", jenž se neštítí vztáhnout ruku na ženu, aby v sobě sebraly odvahu a opustily ho. Nebojte se učinit takový krok i tehdy, máte-li doma děti. Věřte, že šťastné chvíle prožité s nimi a beze strachu stojí za to. Vynahradí vám počáteční nepohodlí a nejistotu. Myslete na to, že vaše děti si nezaslouží, abyste je kvůli vlastnímu strachu připravila o možnost prožít své dětství ve větším klidu. Jana, severní Čechy