1°C
Mojí dcerce tehdy bylo jen pár týdnů, když ke mně přijela na návštěvu kamarádka ze sousedního města. Její dcerka Hanička byla ve věku mého syna Járy, necelé 2 roky. Chtěly jsme se vyfotit společně se všemi dětmi. Ale když se mi mého neposedného syna konečně podařilo přilákat před fotoaparát, zjistila jsem, že neustále něco přežvykuje. Předpokládala jsem, že ještě dojídá rohlík, s jídlem se dovedl příšerně loudat. Sedly jsme si tedy s Boženkou na gauč a čekaly, až syn konečně dojí a přestane žvýkat. Ale uplynulo několik minut a on stále ještě přežvykoval. Několikrát jsem ho důrazně požádala, aby to papání konečně spolknul! Jenže syn se k tomu neměl a žvýkal klidně dál. Konečně mi došla trpělivost a neustále přežvykující dítko jsem vyzvala: "Jaroušku, jestli to nechceš spapat, vyplivni to z pusinky na moji ruku!" Syn poslechl a na mé ruce přistálo 8 malých gumových pneumatik z autíček! Vůbec jsem si nevšimla, že syn malé pneumatiky z autíček sundal a nacpal do pusy. Ještě štěstí, že nedbal na mé opakované dobré rady: "Tak už to konečně spapej!"
