Dlouho jsem čekala, až se mi narodí holčička. Když jsem po dlouhé době přišla do jiného stavu, měla jsem obrovskou radost. Ta byla ještě větší poté, co nám lékaři řekli, že opravdu čekám holčičku. Těhotenství probíhalo normálně a po porodu jsme byli tou nejšťastnější rodinou na světě. Ovšem jen do doby, než nám ve čtyřech měsících věku dítěte lékaři v nemocnici řekli, že s naší malou se něco děje. A začal kolotoč běhání po vyšetřeních. Nemohla jsem uvěřit diagnóze: Marušce nakonec zjistili sekundární epilepsii, autismus, tuberozní sklerózu a další těžké choroby, které se nedají ani operací vyléčit. Přes to všechno se o Marušku dobře staráme a máme ji všichni rádi. Snažili jsme se ji všechno naučit - mluvit, chodit, jíst. Ale bez úspěchu. Dnes je Marušce už šest let, ale je na úrovni zhruba dvouletého dítěte. Když se pokusí o chůzi, dokáže to jen s pomocí, ale my věříme, že jednoho dne udělá svůj první krok docela sama. Zatím ji dáváme do speciální školky. Za všechno, co pro nás dělá, bych chtěla moc poděkovat pana doktoru Petrákovi z motolské nemocnice v Praze. EDELTRAUD, Louny
Naše čtenářka nám poslala příběh svého života. Její vysněné dítě je těžce nemocné
Související články
Články odjinud