7°C
Se svým prvním klukem jsem chodila dva a půl roku. Ale náš vztah byl jen platonický, proto jsem odešla za jiným. Do měsíce po seznámení jsem otěhotněla. Měli jsme se brát, ale měsíc před svatbou mě můj nový přítel opustil. Aby toho na mě nebylo málo, oznámili mi lékaři, že podle testů, které jsem podstoupila, je velmi pravděpodobné, že dítě bude postižené. Moje matka se z toho nervově zhroutila, ale já jsem i ten dvouměsíční plod brala už jako své dítě a potrat jsem odmítla. Řešila jsem bydlení, které mi naštěstí poskytli rodiče mého švagra. Bydlela jsem u nich skoro devětměsíců, tedy i krátce po porodu. Na všechno jsem byla sama. Můj ex-přítel mi napsal dopis, abych naše dítě vychovala v lásce a dala mu všechno, co potřebuje, protože on na to nemá sílu. Nevěděla jsem, jak dál. Porod se blížil a s ním i obavy z toho, co mě čeká. Narodila se mi krásná a hlavně zdravá holčička. Její otec se na ni dokonce přišel podívat do porodnice, ale pro mě už to byl cizí člověk. Na přání své matky jsem s ním zkusila chvíli žít. I on to chtěl, ale vydrželo nám to jen pár týdnů. Odešla jsem od něj. Nemohla jsem mu odpustit, co mi provedl. Teď už mám nového přítele a plánujeme společnou budoucnost. Dceři se snažíme vytvořit hezký a klidný domov a možná ji brzy přibude nový sourozenec. Takže milé ženy, vždycky je nějaká naděje, že bude váš život spokojený a krásný, i když v to třeba už nedoufáte! MARCELA, Uherskobrodsko
