Celé mládí jsem měla smůlu na partnery. Poznala jsem alkoholika, tyrana, maminčina mazánka i nefalšovaného „strýčka Skrblíka“. A tak jsem se rozhodla zkusit štěstí na internetové seznamce. Podala jsem si inzerát. Když jsem vyloučila odpovědi mužů, kteří hledali hlavně milenku, zbylo už jen pár e-mailů. Mezi nimi mě zaujal Aleš.

Princ na bílém koni

Byl o pět let starší než já a bydlel asi 25 kilometrů daleko. První schůzku jsme si dali v kavárně, byl fajn, ale žádná jiskra z mé strany nepřeskočila. Zato on se do mě zamiloval na první pohled. Snažil se, aby získal mé city, byl opravdu pozorný a milý, uměl lichotit.

Chyběl mi

Asi po dvou měsících jsme se sešli znovu a já mu dala šanci. Zjistila jsem totiž, že mi během těch několika týdnů docela chyběl. Po špatných zkušenostech jsem si vážila toho, že je to hodný kluk. Začali jsme spolu chodit, trávili společně víkendy a brzy jsme se i sestěhovali.

Osudná nehoda

Ve všem jsme se shodli, takže jsem byla všestranně spokojená a žila si jako v bavlnce. Až do jednoho osudového dne, kdy jsme s Alešem jeli autem na nákup a on přehlédl motorkáře, kterého srazil. Bylo to hrozné. Volala jsem záchranku a policii.

Varovala jsem ho...

Naštěstí se ukázalo, že měl motorkář „jen“ středně těžké zranění. Přesto jsem se nemohla z té bouračky vzpamatovat. Bála jsem se sednout si s Alešem znovu do auta, v noci se mi zdály strašné sny, pokud jsem tedy vůbec usnula. Před očima se mi neustále odehrávaly poslední okamžiky před nehodou. Já jsem totiž onoho motorkáře viděla, Aleše jsem varovala, ale on mě neslyšel.

Bála jsem se, že mě zabije

Moje důvěra v něj vyprchala a já se bála o život. Říkala jsem si, že by jednou mohl zranit mě, nebo dokonce snad i zabít. Aleš se mi navíc svěřil, že je to jeho druhá dopravní nehoda. Hodně jsme se báli, jaký trest u soudu jako řidič, který nehodu zavinil, dostane. Žili jsme v permanentním strachu. Nakonec to dobře dopadlo, Aleš dostal jen peněžitý trest, zákaz řízení a podmínku.

Mám se s ním rozejít?

Dlouho jsem zvažovala, zda náš vztah nemám ukončit. Probírala jsem to s kamarádkami, ale žádná mi nedovedla poradit. Nevěděla jsem, jak dál, a proto jsem navštívila i psychologa. Jeho slova mi otevřela oči. Zatímco já jsem si stěžovala na svého přítele, psycholog se mě zeptal, zda já jsem dokonalá. Odpověděla jsem, že samozřejmě ne. Díky dalším sezením u něj jsem se postupně zbavila strachu a začala zase normálně  žít.

Udělala jsem dobře

S Alešem jsem zůstala. V duchu jsem si však slíbila, že kdyby ještě jednou havaroval, rozejdu se s ním okamžitě. Je to už osm let a čas ukázal, že mé rozhodnutí – zůstat ve vztahu – bylo správné. Jsme už pět let manželé, máme dvouletou dceru a jsme šťastní.
Čtenářka Jana