Drsný dokument Zneužívaný, který vznikl při Filmové akademii Miroslava Ondříčka, je příběhem Filipa, kterého od dětství týrala a sexuálně zneužívala vlastní matka. Na první pohled se zdá neuvěřitelné, že šokující film plný surového násilí mohla natočit křehká šestadvacetiletá dívka. Jenže z její strany šlo o jakousi vnitřní terapii. I sama Ivanna prožila v Dolní Poustevně kruté dětství, ve kterém hrál hlavní roli šílený otec, jeho tresty a zvrácená výchova.  

"Táta byl vždycky zvláštní. Tvrdil, že má vyšší moc, že komunikuje s mimozemšťany, že slyší hlasy," popsala Ivanna mentalitu svého otce, kterého ale rozhodně nezbavuje odpovědnosti. "Myslím si, že je nemocný. Ale neomlouvám ho. Je to člověk, který dělá zlo, protože nemá co ztratit, vždyť nemá žádné kamarády, žije v domě, kde není elektřina a neteče voda... Svého času tam tak žila i celá naše rodina, já se tehdy navíc zrovna učila na maturitu… Čím déle jsem od otce pryč, tím víc si uvědomuju, jak mi zkazil dětství."

Otrocká práce

Své tři dcery vychovával jako vojáky bez práva na zábavu. Sotva udělaly jednu práci, našel jim jinou. První se do koloběhu neustálé dřiny a šikanování dostala Ivanna, protože je nejstarší. Otec ale nešetřil ani Jolanu (16) a Nelu (24) "U nás se nikdy nemluvilo o tom, že v jiných rodinách je to jinak, že jsme to my, kdo se odlišuje. U nás se jelo podle tátových pravidel."

Je až zvláštní, že se otec nedopustil na dětech sexuálního zneužívání, i když náznaky tam byly. "Tak třeba místo večerníčku nám pouštěl porno. Také chodil po domě nahý, to bylo také běžné."

Mámu držel z okna a řval, že ji zabije

Ivanny maminka pracovala jako aranžérka, otec nikdy nepracoval, ale všechny peníze sebral a utratil. "Nevím, jestli se někdy milovali, nepamatuji si to. Byl to její první chlap, proto si ho asi vzala. Když přišla několikrát zbitá do práce, tak její šéf se nabídl, že ji nechá u sebe bydlet. Otec zuřil, protože si myslel, že spolu spí. Z vyprávění vím, že otec držel dokonce jednou matku vykloněnou z okna a křičel, že ji shodí. A moji malou sestřičku přemlouval, aby pak řekla, že máma skočila sama..."

Kamarády měla zakázané

Až v první třídě si Ivanna uvědomila, že u nich doma je něco špatně. Kamarádi šli po škole ven, na kroužky, hráli si, ona musela domů. Otec ji totálně izoloval, nikam nesměla. "Nemohla jsem ani ke školní zubařce na kontrolu. Když to zjistil, tak mě zmlátil a jí vyhrožoval, že ji zabije. Zdůvodnil to tak, že zubařky kazí zuby."

Facky se u Ivanny doma nepočítaly, to bylo něco normálního, každodenní kolorit. "Pak měl ještě gumovou hadici, pásky a kovový prut. Jednou mi hadicí totálně rozšvihal ret. Šla jsem do školy a musela říct, že jsem spadla."

Ivanny otce naštvalo cokoliv, hledal záminky. Dětem tvrdil, že se jen flákají. Bylo to nekonečné kolečko ponižování a bití. "Vytírala jsem, on stál nade mnou, kopal do mě a říkal jen - znova, znova. Ležela jsem na zemi, on mě pořád mlátil, já ho prosila, ať přestane."

Ivanna nikdy nesměla jít sama po ulici. Ráno ji doprovázel před školní vrata, ze školních vycházek ji museli i po skončení vyučování učitelé dovést až před budovu školy. Nesměla udělat ani krok bez dozoru. "Vždy jsem pedagogy prosila, ať jdou se mnou, říkala jsem, že když přijdu sama, že mě zbije. Učitelé si klepali na hlavu a říkali - proboha, vždyť je ti 14 let."

Po základce Ivanna odešla na gymnázium do Rumburka. Otec začal ztrácet vliv. Na vysoké škole v Brně ho ztratil definitivně. "Jiní se o víkendu těšili domů, já ne. Jezdila jsem každých 14 dnů a tekly mi slzy. Přijela jsem, on se pár minut přetvařoval, že mě rád vidí a pak začaly nadávky. Třeba mi vyčetl, že jsem si koupila drahou bagetu, nebo že se líčím a zmlátil mě. A tak jsem jednou odjela a už se nevrátila."