Terezina matka, paní Ilona Salajková (43), si – jak sama říká – »jinakosti« své dcery všimla v jejích dvou letech. „Byla šikovná, ale co mě zarazilo nejvíc, byla její schopnost soustředit se. Nejdřív na kreslení, různé doplňovačky a skládačky. Puzzle ji bavilo nejvíc, máme jich doma asi sto krabic.“

Jak se nenudit

Tereza začala plynně číst ve svých pěti letech. To už vedla v domácích kanastových turnajích a táta Vladimír (49) byl rád, když se mu nad ní někdy podařilo zvítězit v dámě nebo šachu. Možná měla Tereza štěstí, oba její rodiče jsou totiž učitelé se specializací na mládež. Podařilo se jim Terezu odmalička vést tak, že v ní nenápadně a nenásilně rozvíjeli její vrozené schopnosti.

„Bylo jí pět, když si umínila, že pro svého plyšového pejska udělá boudičku. Od ruky nakreslila rozložený prostorový tvar, vystřihla a slepila boudu i se střechou a téměř na milimetr jí to sedělo,“ vybavuje si v paměti její matka. Prostorová orientace a logické uvažování se u Terezy projevují třeba i tak, že puzzle z pěti tisíc kusů složí do pěti dnů. Sama o sobě říká, že dělá jen to, co ji baví, že se nechce nudit.

Spravedlnost musí být

Rodiče přihlásili Terezu do školy v sousedním rakouském Drasenhofenu. Otec viděl, že dcerka potřebuje něco nového, a doufal, že vyučování v cizím jazyce ji zaujme. Stalo se. Od té doby Tereza mluví německy, jako když bičem mrská, nedělá jí potíže ani angličtina a poradí si i s francouzštinou. „Ta mi jde ale hůř,“ přiznává. Otevřenost a smysl pro spravedlnost k ní patří. I proto se v rakouské škole vzbouřila.

„Bylo nás ve třídě pět z Čech a oni nás nutili chodit na lékařské prohlídky. S kamarádkou jsme nešly a řekly, že máme svého doktora doma. Ale oni, že prý se musíme podřídit a když ne, musíme počítat s následky. Tak jsme se sbalily a odešly. Odskákala jsem to trojkou z fyziky, která mě moc baví, ale ředitel, který ji přednášel, to zkrátka nevydýchal,“ směje se Tereza.

Inteligence génia

Vloni o prázdninách přišla mezi Terezčinými kamarády řeč na IQ, na jeho měření a vůbec na lidskou chytrost a inteligenci. Doma si Tereza našla na internetu stránky Mensy. Dozvěděla se tam, že sdružuje asi dva tisíce lidí z ČR, kteří mají IQ nad 130, a jeden test si zkusmo udělala. „Vyšlo mi 138 bodů, ale zajímalo mě, jak na tom jsem doopravdy. A tak jsem se přihlásila ke zkouškám Mensy v Brně,“ vysvětluje.

Loni v listopadu je udělala s výsledkem 164 bodů. „Zodpověděla jsem třicet otázek, většinou to byly obrazce k doplňování, tak trochu jako puzzle,“ usmívá se.

V létě se chystá s Mensou na tábor a v budoucnu se chystá stát její členkou. Jinak žije a baví se jako úplně obyčejná čtrnáctiletá dívka. Jezdí na kole, klábosí s kamarádkami, ráda čte sci-fi knihy a fandí rockovým kapelám. „Televizi ani filmy k životu nepotřebuji, ale naši kočku Hortensii a fenku Bellu ano, mám je ráda,“ říká a dodává, že až odmaturuje, chce jít do Prahy studovat matematiku nebo chemii.

„My výsledky testu nepřeceňujeme, ale dobrou školu bychom Terezce určitě dopřát chtěli,“ plánují rodiče. „Rychle chápe a dokáže vystihnout podstatu problému. Jenom se mi s ní někdy těžko jedná, připadá mi starší,“ žertuje maminka Ilona. Možná ji s manželem totéž čeká ještě jednou. Jejich druhá dcera Amálka (6) má právě rozečteného Harryho Pottera a chystá se, že sestru porazí v japonské deskové hře Go.

Karel Kostka: S IQ 206 pracuje pro studenty!