2°C
Tak tomu bylo i včera. Se svými rodiči se rozjela vlakem do Zlína za svým novým dědou, Miroslavem Králíkem (79). Dovezla mu dárky a popřála mu do nového roku.
Eliška Bočanová poznala Miroslava Králíka prostřednictvím Blesku. Ten žije sám ve zlínském domově důchodců a nemůže chodit, stejně jako děv č á t ko . Je upoután na invalidním vozíku. Včera byl ale š t ě s t í m u vytržení a zcela bez sebe. Eliška si mu totiž po roce a půl poprvé sedla na klín! „Ko n e č n ě mě doopravdy adoptovala jako svého dědečka. Ona je pro mě ten největší dárek. Když ji vidím, jak se těší i při takovém postižení ze života, vždycky pookřeju,“ radoval se včera Miroslav Králík. „Bála jsem se, že by tě bolely nohy, když je máš tak nemocné,“ vysvětlovala dědovi svůj dosavadní ostych Eliška.
Dědovi také předala dárky. Tím hlavním byl mobilní telefon. „To abys mně mohl často volat, víš dědo. A dlouho si se mnou povídat. Ukážu ti hned, jak se to dělá,“ brebentila dív e n k a a hned dědovi vysvětlovala, které tlačítko má zmáčknout. „To, Eliško, zvládnu, uvidíš,“ ujišťoval ji děda. Eliška se radovala také. Dostala povlečení s koníčky a velkého koně s hřívou a dalšího z porcelánu. „Já mám už asi největší sbírku koníků na světě. Tento se bude jmenovat Hnědák,“ komentovala dárky. „Už mám hlad,“ prohlásila ale za chvíli. Její maminka dědu oblékla a všichni se vydali na sváteční oběd do nedaleké restaurace.
