Čtvrtek 1. říjen 2020
Svátek slaví Igor, zítra Olívie
Oblačno, déšť 15°C

Život s ním mi připadal jak peklo

3. září 2009 | 08:43

S Kamilem jsem se seznámila na střední škole. Ze začátku jsem ho vůbec nevnímala, ale po vodáckém kurzu jsme spolu začali chodit.

Bylo to super, nemuseli jsme řešit problémy „dospěláků“. Zažívali jsme krásné chvíle plné pohody a po čase jsem si nedokázala představit, že bych byla bez Kamila. Trávili jsme spolu všechen volný čas a na ostatní kamarády mi moc volna nezbývalo. Zvláště pak to bylo líto mé nejlepší kamarádce Lucce. I když mi doma říkali, že mladistvé chození s někým nemá dlouhého trvání, říkala jsem si, že u nás to bude jiné. Byli jsme spolu tři roky a úspěšně jsme ukončili střední školu. Podala jsem si přihlášku na vysokou a Kamil se rozhodl, že půjde pracovat. Místo našel v Praze. Protože by byl nesmysl každý den dojíždět, jedinou možností bylo, aby se tam přestěhoval. Když jsme vše zvážili, dohodli jsme se, že budu studovat v Praze a odstěhujeme se společně. Pronajmeme si byt a začneme spolu žít. Po těch třech letech jsme se znali tak, že by to neměl být problém.

Našli jsme si byt, Kamil šel do práce a já na vysokou. Dostali jsme se do fáze, kdy jsme začali řešit nájemné, co bude k večeři a tak dále. První konflikt přišel již při zařizování našeho hnízdečka. Zjistili jsme, že naše věci se k sobě nehodí. Já měla ráda čistý, moderní styl, on byl vášnivý sběratel autíček už od dětství. Měli bychom prý udělat v obývacím pokoji poličku, kde by se jeho sbírka vyjímala. „No to snad ne,“ pomyslela jsem si. Postupně začal vybalovat haraburdí všeho druhu a já si začala připadat jako na blešáku. „Nemůžu přece vyvolat hádku hned první den našeho společného soužití,“ říkala jsem si. On ke všemu působil tak radostně!

Vypluly ale na povrch zlozvyky, které mi do té doby zůstávaly utajeny. Nedokázala jsem si ani ve snu představit, jak bude těžké sdílet jednu domácnost s mužem. Povalující se špinavé prádlo, sledování fotbalu, snídaně podle toho, jak to dělala maminka, a vychlazená piva v lednici. Já se musela starat o domácnost, vše zařizovat a ještě do toho všeho studovat. Bylo toho moc.
Tohle že je můj Kamil? Atmosféra u nás houstla.
Kamil přišel jednou s novinou. Dostal v práci zakázku a musí odjet na tři měsíce do Ameriky. Prý je to pro něj životní příležitost a alespoň si od sebe nějaký čas odpočineme. To je dobré, on si ode mě potřebuje odpočinout! Tím mě dorazil. Když jsem se nad tím ale hlouběji zamyslela, mělo to své klady. Třeba oba opravdu potřebujeme pauzu. Odcestoval a já zůstala doma. Měla jsem hromadu času a zkontaktovala jsem se s Luckou. Také bydlela v Praze, a tak jsme si hned domluvily schůzku.

Když jsem ji ale uviděla, nemohla jsem tomu uvěřit. Smíšek hýřící energií byl pryč, místo toho na mě čekala ztrápená, utahaná holka s monoklem. Úplně jsem se jí lekla. Když mi začala vyprávět svůj příběh, vehnalo mi to slzy do očí. Po škole se seznámila s jedním klukem, začala s ním chodit, otěhotněla, ale zjistila to až ve čtvrtém měsíci. Její rodiče ho donutili, aby si Lucku vzal, a ona se s ním přestěhovala do Prahy. Teď je v sedmém měsíci a doma zažívá peklo. Zbyněk prý začal pít a mlátí ji, ona je úplně na dně a bojí se o miminko. Hned jsem začala jednat. Jeden můj známý je právník. Nebylo to snadné, ale nakonec vše dobře dopadlo. Lucka porodila zdravou holčičku, rozvedla se a dostává alimenty a příspěvky. Z poloviny peněz za prodaný byt si pronajala garsonku.

Já jsem si uvědomila, jak jsou moje a Kamilovy problémy malicherné a že se mi po něm stýská. Rozhodla jsem se, že se budu snažit náš vztah udržet. Pořád mi psal e-maily, jak je to tam krásné, ale že už se na mě moc těší. Vše si nechal projít hlavou a o všem si promluvíme. Nechce mě ztratit. Měla jsem z toho dobrý pocit. Tři měsíce uběhly jako voda a já jela pro Kamila na letiště. Když přiletěl, měla jsem radost, že je zase se mnou. Padli jsme si kolem krku a on mě vášnivě políbil. Řekl mi, že pochopil, že jsem žena jeho života a s nikým jiným být nechce. Doma jsme si promluvili a mně už nevadila ani jeho sbírka autíček. Jedno, které dlouho sháněl, na něj dokonce čekalo ode mě doma na stole. Dohodli jsme se, že si budeme vzájemně pomáhat. Za ty tři měsíce jsem si uvědomila, jakého mám báječného chlapa. Za nic na světě bych ho neměnila. Jak jsem totiž poznala, není to samozřejmost. Prostě s mužem je to těžké, ale bez něj ještě těžší.

Čtenářka Yvona

Autor: připravila: mif
Diskuse ke článku
.
Související články