1°C
Uvařila jsem, s dětmi jsme se najedly a pro manžela, který se zdržel v práci, jsem nandala porci polévky a hlavního jídla a dala jsem talíře do vlažné trouby, aby jídlo zůstalo teplé. Rychle jsem opláchla nádobí, do hrnce se zbytkem gulášové polévky jsem shrábla nedojedené zbytky z talířů pro našeho psa. Už ale nezbyl čas mu to ještě odnést, a proto jsem nechala kastrol stát na sporáku. Rychle jsem ustrojila děti a spěchaly jsme, abychom autobus stihly.
Odpoledne u babičky s dědou bylo velmi vydařené a odpočinkové. Seděli jsme na zahradě v pergole a děti se koupaly v bazénu, prostě pohodička. Užívali jsme si všichni krásného letního dne. Navečer jsme se vrátili spokojení a odpočatí domů. Hned jsem pospíchala ke sporáku pro kastrol se zbytky, že nakrmím psa a koukám… To jsem tedy koukala! Kastrol prázdný a v něm lžíce…
„Kdo to sežral tomu psovi!?“ vyhrkla jsem nahlas bez rozmyslu v hrůze již předvídané odpovědi.
Manžel ztuhl v pohybu, vykulil oči a v údivu pootevřel ústa. Nenašel slova k odpovědi. Já otevřela troubu – a tam dva talíře plné jídla.
Bylo mi to jasné. Bylo to jasné úplně všem. Začaly jsme se s dětmi smát. „A já si říkal, že je to nějaké divné!“ vydechl překvapeně manžel. Vzali jsme to s humorem. Nakonec, vždyť to bylo jen čerstvé jídlo…
Čtenářka Jana
