A proto jsme se připravovaly obzvláště pečlivě.
Jelikož jsem blondýnka, nenapadlo mě nic jiného než jít za Marilyn Monroe. Chtěla jsem vypadat jako tato nejslavnější blondýnka ve filmu Slaměný vdovec. Kde však vzít takové šaty, jaké měla božská Marilyn?
Sehnala jsem si látku a moje známá mi je ušila přímo na míru. Vypadaly naprosto perfektně a když jsem si je oblékla, připadala jsem si jako skutečná filmová hvězda.
Poslední prosincový den jsem šla ke kadeřnici a nechala si ještě více zesvětlit vlasy a vytvořit účes a la Marilyn. Precizně jsem se nalíčila, oblékla si šaty a obula bílé střevíčky. Byla jsem připravená strávit večer jako filmová star.
Po příchodu na diskotéku jsem si skutečně připadala naprosto neodolatelná. Asi po hodině zábavy, kdy jsem se stačila seznámit s "Jamesem Bondem i s Fantomasem", mě začala svědět záda. Několikrát jsem se podrbala a pak najednou jsem pocítila něco zvláštního. Jako by něco povolilo. Nejdříve jsem to úplně nevnímala, ale pak to povolilo ještě více.
Cítila jsem, jak mi sklouzává přední díl šatů. Najednou jsem tam stála jen v podprsence. Duchapřítomně jsem šaty opět rychle zvedla a zatáhla kamarádku na toaletu. Tam jsme zjistily, že švadlena jednu část šatů pouze přichytila nití, ale už nepřišila. Během večera šaty povolily a rádoby švy praskly. Co teď? Vrchní díl mi vůbec nedržel nahoře!
Kamarádka však zachovala chladnou hlavu a z někoho vymámila tkaničku do bot. Vzadu na šatech mi udělala nekompromisně dvě dírky a svázala je právě tou tkaničkou. Šaty držely. Naštěstí mi to večer příliš nezkazilo. A když občas někdo "náhodou" za mou tkaničku zatahal a povolil ji, pokaždé jsem stačila šaty chytit. V závěru večera (nebo spíše rána) už mi povolené šaty nevadily. Kamarádka mi je totiž polila červeným vínem a já vypadala, jako by mě někdo probodl.
Čtenářka Martina