7°C
Připravuji večeři pro osm lidí, a to už je pořádná porce salátu a řízků.
Abych si práci ulehčila, dávám řízky do fritovacího hrnce. Nikomu to nevadí a nejméně mně. Před pár lety to bylo stejné. Maso jsem už měla obalené, a tak jsem po čtvrté hodině chtěla začít smažit. Když jsem však zapnula fritovací hrnec, udělalo to "cvak" a nic se nedělo. Rozbil se v tu nejhorší možnou chvíli. Okamžitě jsem vyndala pánvičky a začala smažit na několika na jednou.
"Friťákem" to však neskončilo. Během mého zběsilého pobíhání kolem plotny najednou zhaslo světlo. Co teď? Poslala jsem děti pro svíčky a manžel šel zkontrolovat pojistky. "Chceš dobrou, nebo špatnou zprávu?" řekl mi, když se vrátil. Nechápavě jsem se na něj podívala. "Ta dobrá je, že pojistky jsou v pořádku. Ta špatná, že to nesvítí nikde, v žádném baráku a ani pouliční osvětlení."
Perfektní, říkala jsem si, snad to za chvíli zapnou… Dědečkové a babičky odešli s baterkami domů a za chvíli přišli i se svíčkami. Bylo to nádherné, ale mně se chtělo brečet. Nic jsem nestíhala a ještě na práci skoro neviděla.
Nakonec jsme povečeřeli s hodinovým zpožděním. Za svitu plápolajících plamínků jsme se najedli a všem moc chutnalo. Po večeři jsme se vydali ke stromku. Bylo mi líto, že až děti otevřou dveře do pokoje, nespatří nádherně osvětlený stromek s dárky, ale jen tmu. Když však otevřely dveře, byla jsem překvapená snad více než ony. Celý pokoj byl prozářen svíčkami a prskavkami. Podívala jsem se na manžela a ten se jen potutelně usmál a řekl: "To asi udělal Ježíšek."
Světla začala svítit asi až za dvě hodiny, ale to už mi to bylo jedno. Vánoce při svíčkách byly skutečně kouzelné a nezapomenutelné.
Čtenářka Lenka
