Až jednoho dne zemřel náš soused. Jeho chalupu si koupil cizí "měšťák" (jak jsme říkali přistěhovalcům z větších měst). Od začátku bylo jasné, že je pánem vesmíru. Nikoho nezdravil a choval se velmi arogantně. Dělal snad všechno pro to, abychom ho neměli rádi.

Po čase se mu zdálo, že by se jeho pozemek mohl zvětšit, proto začal sekýrovat pana Tadeáše, svého souseda z druhé strany. To však neměl dělat, protože Tadeáš byl něco jako maskot naší vsi. Stařičký laskavý sedlák, plný optimismu a vždy ochotný pomoci, pokud mu to jeho podlomené zdraví dovolovalo. Nyní se vsí ozývala jedovatá slova přistěhovalce, kterými častoval našeho Tedyho. "Ostříhejte si ty větve, kdo má sbírat ty ořechy?" Nebo: "Kdo vám dovolil dát na plot ten starý hadr? Sušte si ho doma v kuchyni," ozývalo se v jednom kuse. Tadeáš byl nejdříve v klidu, vždyť jiný domov ani neměl. Jednou se však velmi rozčílil a měšťákovi vynadal. Vyslechla to celá ves. Pán z města nikdy nezažil takovou potupu, aby mu nějaký stařík dal tolik jmen. Tadeáš každý den vyprávěl v hospodě, co nového mu jeho nepodařený soused vyvedl. Až jednoho dne vyprávět přestal. Nechtěl odpovídat na otázky, co zase měšťák vymýšlí.

O dva měsíce později jsme našli Tadeáše doma mrtvého. Na stole měl nedojedený talíř jakési smradlavé směsi. Nedokázali jsme si to vysvětlit. Co se vlastně stalo? Záchranka tělo odvezla a za několik dní byl pohřeb.

Každý ze vsi byl přesvědčený, že o staříkův odchod se postaral soused. V těchto úvahách nás utvrdil i fakt, že několik dní po pohřbu přijel buldozer a Tadeášův dům zboural. Měšťák si zvětšil pozemek a v naší vsi si vystavěl doslova haciendu.

Zahradu na ploše asi 1500 m² si vysnila a z větší části vytvořila drobná Maruška Vu.

Autor: Michaela Feuereislová

Dnes, po letech, jsem se dozvěděl, že Tadeáš přestal chodit do hospody, protože nechtěl nadávat na souseda. Byl už velmi starý a peněz měl málo. Proto ho potěšilo, když mu měšťák nabídl, že mu sem tam přinese na vylepšení sousedských vztahů večeři. Starý Tadeáš nejdříve odmítl, ale později se nechal přesvědčit. Nějakou dobu nato zemřel. Pitva se nekonala, všichni uvěřili, že zemřel stářím. Já ale ne.

Čtenář Jan