Každoročně se na jaře s manželem stěhujeme z paneláku na chalupu. Náš veselý malý knírač Snuki jezdí vždycky s námi. Kromě toho, že je skvělý hlídač, miluje aportování starého odřeného tenisáku nebo některých svých oblíbených hraček. Když je nejrozdováděnější, ale já už unavená usedám do křesla, vyskočí mi na klín a snaží se mi stáhnout z hlavy čepici a pak s ní běhá kolem chalupy. Tahle hra na honěnou je naší oblíbenou zábavou.
Jednou nás na chalupě navštívila vzdálená teta mého muže. Chvíli si se Snukim hrála a pak se ponořila do vzpomínek a do hovoru s mým mužem. Nechtěla jsem je rušit, tak jsem se šla vyhřívat na sluníčko před dům. Moji poklidnou siestu však přerušil tetin výkřik a Snuki, který se z domu vyřítil s čepicí a chomáčky vlasů v tlamě. Ukázalo se, že ukořistil tetin klobouček i s příčeskem. Chvíli nám trvalo, než jsme ho získali zpět a vrátili majitelce. Ta se hned rozloučila a už nikdy na návštěvu nepřijela. Tak nevím, jestli je to dobře nebo ne.
Jana Sýkorová, Litoměřice
