V té době jsme byli oba dva velmi pracovně vytíženi. Chodila jsem do práce na dvě směny a doma jsme se potkávali jen zřídka. Určitě méně, než bych si přála. Peníze jsme však potřebovali, a tak jsme byli rádi, že se nám v zaměstnání daří. Řekli jsme si, že je potřeba vydržet to a zabezpečit se. To však bylo na začátku…

Jeho už tak pozdní příchody z práce se začaly ještě prodlužovat. Často se stávalo, že přišel domů až po jedenácté. Tehdy jsem začala tušit, že něco není v pořádku.

Jednou jsme šli spolu na diskotéku. Chtěla jsem prožít hezký večer a na chvíli zapomenout na obavy, které se mi honily hlavou. Čekalo mě však něco, co bych žádné ženě nepřála. Asi uprostřed večera přišel do sálu nějaký manželský pár. Nevěřila jsem vlastním očím, když jsem po chvíli spatřila, jak přítel veřejně koketuje s neznámou ženou, o které jsem se později dozvěděla, že má dvě děti. Netrvalo dlouho a vyšlo najevo, že její manžel je paroháč, a to díky mému příteli. Moje podezření pak nezvratně potvrdil nález v naší posteli. Objevila jsem v ní totiž náušnice, které rozhodně nepatřily mně.

Erika je nyní nejšťastnější mámou na světě.

Autor: SHUTTERSTOCK.COM

"Čí to je?", zeptala jsem se překvapeně přítele. "Co já vím? To musíš vědět ty," odbyl mě. "To nemyslíš vážně! Řekla bych, že dobře víš, jestli jsou nebo nejsou moje!" Takto jsme se nějakou dobu překřikovali, až se nakonec přiznal.

Okamžitě jsem si sbalila věci a zavolala našemu společnému známému, aby mě odvezl k mámě. Ten nelenil a začal mě v autě přemlouvat, abych příteli odpustila, že se takové věci stávají, a vrátila se k němu. Nechala jsem se ve slepé naději na partnerovo polepšení přemluvit a vrátila se. Do týdne jsme se ocitli přesně tam, kde jsme byli předtím.

Opět přicházel domů pozdě. Naštěstí jsme se pak skutečně rozešli. Bylo to pro mě velmi těžké období, které jsem stále častěji trávila s jedním kamarádem. Dlouhé dny jsem se mu vyplakávala na rameni, zoufala si nad ztrátou své velké lásky a on mě poslouchal a utěšoval. Byl se mnou, když mi bylo nejhůř. A tak přišlo, úplně nečekaně, nové vzplanutí…

Postupně jsme se sbližovali a nakonec spolu začali chodit. Naše vzájemná náklonnost a porozumění byly tak velké, že jsem se k němu bez obav už po dvou měsících nastěhovala. Vyšlo to. Nezklamal mě. Obdaroval mě krásnou dcerkou, které jsou nyní tři měsíce. Nikdy jsem nebyla šťastnější.

Čtenářka Erika