Moji rodiče se ke mně chovají jako k malému dítěti, neustále mi všechno zakazují. Nejvíc jim vadí můj přítel, o kterém nemůžou ani slyšet. Jak je mám přesvědčit, že on je ten, kterého miluji, a aby tedy nechali našemu vztahu volný průběh? JARKA (19) Petr Šmolka: Milá Jarko, pokud bych měl vycházet jen z četnosti podobných dotazů, pak bych nutně musel nabýt dojmu, že rodiče (nejen ti vaši) jsou jakési prazvláštní bytosti, jejichž hlavní snahou je škodit. A to hlavně ve chvíli, kdy si jejich sotva zletilý potomek najde bytost sobě blízkou. Pak to vypadá, jako kdyby se rodičovská zvůle ještě více zmobilizovala a veškerou silou se snažila zničit nadějně se vyvíjející vztah. Připustím-li zatím nikým nevyvrácenou domněnku, že většina rodičů si pro své děti přeje jen to nejlepší, začínám mít ve všem pěkný zmatek. Těžko z něj hledat cestu ven, ale stále si myslím, že by snad existovat mohla. Ale asi by kus té pomyslné trati musely absolvovat obě strany. Vaši rodiče by možná měli být ve svých výhradách rezervovanější, volit méně silné výrazy a když už, tak opatrně upozorňovat na prokazatelné "vady krásy", jichž by si jejich synek či dcerka možná mohli povšimnout až příliš pozdě. Zároveň by se však měli úzkostlivě vyhýbat jakýmkoliv neuváženým ultimátům a příliš expresivní terminologii. Pak totiž nelze vyloučit, že tím dosáhnou jen čehosi, čemu se právem říká "bumerangový efekt". Méně kostrbatě řečeno, vyvolají reakci typu: "A naschvál bude po mém! Tu radost, abych vám dal/a zapravdu, vám neudělám, i kdybyste ji nakrásně měli!" Vrcholem rodičovské diplomacie, či spíše rodičovského juda by bylo, kdyby toho, koho nemohou ani vystát, až nadměrně chválili. "Toho chlapce se drž, je takový čistotný a z dobré rodiny, ne jako ta individua, cos nám vodila domů před ním." To by pak v tom byl čert, aby se vám ten "čistotný chlapec" z dobré rodiny nezačal záhy zajídat! Z opačné strany, tedy od láskou posedlých, by bylo moudré, kdyby svým rodičům alespoň naslouchali. A hlavně se ptali, co konkrétního jim na jejich vyvoleném tak vadí. Nelze totiž vyloučit, že si rodiče opravdu povšimli něčeho, co by vás mělo varovat, jen to přes růžové brýle zamilovanosti prostě zatím nevidíte. Poslechnout je nemusíte, ale aspoň naslouchat byste jim měla. Možná byste se také měla víc ptát, aby jejich případné výhrady byly opravdu co nejkonkrétnější.