Manželství po česku | Pro ženy | Blesk.cz

Manželství po česku

3. července 2008 | 15:21

Naši rodiče žili v tradičním manželství s jasně rozdělenými úkoly – otec byl živitelem rodiny a měl přirozenou autoritu, matka dělila čas mezi zaměstnání, výchovu dětí a domácnost. Dnes se my ženy a matky často neumíme rozhodnout, co je důležitější – partner, děti, zaměstnání nebo svoboda. A možná z jakéhosi alibismu občas zapochybujeme, zda je spokojené manželství už jen minulostí, anebo těžko dosažitelným ideálem.

Může být vůbec soužití dvou v podstatě odlišných bytostí spokojené?

Starý patriarchální model rodiny se dnes jeví jako přežitek, který skoro nikoho neláká a v mnohých lidech dokonce vzbuzuje pohrdání. Jenomže žádný jiný model rodinného soužití, který by lépe vyhovoval dnešním požadavkům, se zatím neobjevil. Snad právě proto mladí lidé, kteří chtějí založit rodinu, převážně improvizují a experimentují.

Včera, dnes a zítra
Doba, kdy jsme se jedna vedle druhé vdávaly, rozhodně nespadá do dávné minulosti. Před pádem komunismu se v Čechách pohyboval průměrný věk nevěst mezi 21 a 22 lety. Přibližně polovina nevěst bylo již v den sňatku těhotných. Ne snad proto, že by nevěděly o možnostech antikoncepce, ale protože prioritou byl jeden životní model, čtyřčlenná rodina, a všemu se tak nějak nechával volný průběh. Brzy po svatbě přišlo na svět první dítě, po kterém mu rodiče co nejdříve pořídili dalšího sourozence. Ve třiceti jako by už Češky svou reprodukční roli splnily.

Na psí knížku
Dnešním trendem je zůstat co nejdéle svobodná a potom žít v partnerství bez manželského slibu. Zhruba třetina dětí se rodí mimo manželství, tedy partnerům, kteří spolu žijí "na psí knížku". Neznamená to tedy, že by vyrůstaly v rodinách s jedním rodičem. Partneři žijí podle tradičního rodinného modelu a vstupují do manželství, až když je dítěti třeba rok nebo víc. Na druhé straně stoupá počet nezadaných třicátníků. Volí takzvaný "single" život a nemíní uzavřít manželství. Souvisí to s jejich individualitou a s neochotou s někým žít. K nesezdanému soužití jsme my Češi tolerantní. Údajně přes 80 procent párů žijících ve volném svazku uvažuje o svatbě jen za předpokladu, že se zlepší bytové a finanční podmínky nebo když partnerka otěhotní. Přitom ale pro více jako 70 procent mladých lidí představuje podle průzkumu rodina a děti nejvyšší životní hodnotu.

Proč to otálení?
Proč sňatky odkládáme? Příčinou je hlavně střet představ a přání. V dnešní době panuje názor, že kdo nenastartuje kariéru do třiceti, nemá už šanci. Odhodlání vdát se či oženit úzce souvisí i se zkušeností z vlastních rodin, jinými slovy, připravenost k plnění manželské role je ovlivněna zkušeností s rodinným modelem, který každý prožívá v dětství.

Co urychluje rozhodnutí vstoupit do manželství?

Pro 30 % dotázaných – schopnost zajistit rodinu vlastními příjmy
Pro 79,5 % dotázaných – finanční nezávislost na rodičích
Pro 76,5 % dotázaných – přání mít děti

Česká manželství v číslech

*Ze 100 uzavřených manželství končí rozvodem přibližně 65 svazků.

*Průměrné české manželství trvá 13 let.

*Zhruba 20 000 dětí ročně přijde kvůli vysoké rozvodovosti o jednoho z rodičů.

*Dalších asi 30 procent dětí se již narodí do tzv. nesezdaných partnerství.

*Nejvyšší rozvodovost je ve Středočeském, Ústeckém a Karlovarském kraji.

Kompromisy a tolerance
Kdysi platilo, že dobré manželství vydrží celý život. Pokud skončí po 15 letech, mnozí mají pocit obrovského selhání. V určité životní fázi v něm ale partneři našli štěstí. Potom city vyhasly, ale i když jsou někdejší partneři rozvedeni, společně se starají o děti.

Některá manželství ale vydrží celý život – ne proto, že by si to manželé předsevzali, ale protože svou situaci jinak řešit nedokážou.

Existuje recept na fungující manželství? Psychologové hovoří o podstatné podmínce – o toleranci. Protože nejčastější příčinou nespokojenosti s partnerem nejsou domácí práce, ale nevěra a rozdílnost povah, názorů a zájmů. V harmonických manželstvích není méně třenic, ale nechybí snaha a schopnost domluvit se. O toleranci mluví i manželky, které žijí ve šťastných manželstvích.

Recept na harmonický svazek
"Napsat, že takový recept není, je ošemetná věc. Finální model ideálního manželství totiž nabízí nemalý počet různých náboženských nebo filozofických systémů, ale úspěšně ho realizovat je už poněkud komplikovanější. Na vině bude zřejmě prostá skutečnost, že každý člověk je svérázným a svébytným originálem. Sám o sobě má tento originál spoustu práce s tím, aby sám se sebou vydržel. Natožpak když se dva takové originály spojí. Nezbývá jim nic jiného než opět vytvořit další originál "MY", jehož základem je prolnutí originálu "ON" a "ONA," říká psycholožka PhDr.Marta Boučková.

Jak to vidí odborník

PhDr.Marta Boučková

* Jednoduchý návod na šťastné manželství neexistuje, ale lze upozornit na "drobná úskalí", která mohou nastat. První předpoklad pro dlouhodobou vztahovou harmonii je "správný" výběr partnera. V tomto směru nabízí psychologická literatura skutečně velmi podrobné informace o osobách, kterým je třeba se na sto honů vyhnout.

* Opakované výzkumy, které porovnávaly rozvádějící se manžele a páry, jež považovaly svůj vztah za harmonický, odhalují, že nebyl rozdíl v množství konfliktů. Ale spokojené páry měly oproti rozvádějícím se kolegům velké množství společných pozitivních zážitků.

* Dalším dobrým manželským zvykem, který posiluje vztahovou harmonii, je důraz na oceňování toho, co ve vztahu funguje a co je příjemné, než "objektivní" kritika a důsledné upozorňování na nedostatky.

* Za největšího vztahového nepřítele se považuje nejasná komunikace a víra, že intenzita lásky je závislá na schopnosti předpokládat, dovtípit se nebo vycítit přání a potřeby druhého.

* A nejde nepřipomenout žárlivost, která si rozhodně nikterak nezadá s výše popsanou komunikací, byť se většinou projevuje velmi jasně a konkrétně.


Nemám mu co vytknout

Helena Třeštíková, scenáristka (59) a Michael Třeštík, architekt (61)

Manželé Třeštíkovi se poznali, když Helena (tenkrát 25letá) natáčela svůj absolventský film v restauraci, kde seděl jeden ze štamgastů, Michael. Odmítl tenkrát kvůli natáčení svůj podnik s ostatními opustit, dokonce prý mladé dokumentaristce vynadal.

"Už po 14 dnech chození jsme se dohodli, že se vezmeme, a za tři měsíce se konala svatba."

Děti podle plánu
"Uvědomovali jsme si, že je všechno tak trochu narychlo, a proto jsme se shodli na tom, že děti si pořídíme nejdříve za tři roky, abychom měli čas zjistit, zda nám naše "spolužití" bude klapat. A tak se i stalo. Po třech letech se nám narodil syn Tomáš a za další čtyři roky dcera Hana."

Nemá kytky rád
Za léta společného života už jsou manželé sehraní a Helena jen těžko vzpomíná, na čem se vyloženě neshodnou. Ale něco se přece najde: "Třeba květiny, mám je ráda a nenápadně je rozmisťuji po bytě, a Michael je naschvál nezalévá, dokonce to považuje za své právo," dodává paní Helena. Odlišný vztah mají Třeštíkovi i k cestování. Zatímco Helena vyráží na výlety s dcerou, Michael raději věrně čeká doma.

Michael si váží Heleniny tolerance, je nadšeným sběratelem umění a starožitností a Helena mu tuto vášeň nikdy nerozmlouvala. Dokonce ho podporovala i v dobách, kdy zrovna neoplývali penězi.

Vyhovuje mi
A co má Helena na svém muži nejraději? "My jsme spolu tak dlouho, že ho beru jako součást sebe sama. S klady i zápory, které tvoří celek. Nedokážu něco více vypíchnout. Můj muž mi prostě vyhovuje jako celek."

A co by nedokázala odpustit? "Kdyby byl úplně jiný nebo se najednou nějak zásadně změnil, ale to bych s ním nebyla," říká a jedním dechem dodává, že Michael je z jejího pohledu i dobrý otec. "Syn si občas stěžoval, že je příliš náročný, ale myslím, že to mají mít otcové v popisu své otcovské role," vysvětluje.

A Helenin recept na šťastné manželství? "Věřím, že jsme spolu díky vzájemné toleranci a ochotě brát jeden druhého jaký je, nesnažit se ho změnit, ale naopak navzájem se přizpůsobit."


Patříme k sobě

Libor Pavlík, stavební inženýr (48) a Hanka Pavlíková, manažerka prodeje (43)

Po mnoha letech harmonického soužití si Hanka troufá tvrdit, že by manžela nikdy nevyměnila a že se tenkrát navzdory protestům otce i některých kamarádek rozhodla dobře. "Stále ho mám ráda a každý den se už nemůžu dočkat, až se vrátí z práce. Jasně, že se mi z něj netřesou kolena a nevodíme se po městě za ruce. Miluji ho za něhu a lásku, kterou mi projevuje jen tak, mimochodem, drobnými náznaky v každodenním životě."

Kam až sahá tolerance
Dává mi pocit jistoty i zázemí a má spoustu předností, pro které si ho vážím. Ale když se ohlédnu zpátky, vím, že jsme se vzájemně jeden druhému hodně přizpůsobili. Zpočátku jsme se nevyhnuli i ostřejším výměnám názorů, museli jsme přijmout jeden druhého, ale to nikdy nejde úplně bez výhrad. Něco člověk přijmout dokáže, a ten druhý musí rozeznat, kde je ta hranice, kterou už partner nepřekročí, prostě kam už jeho tolerance nedosahuje.

Na celý život
Do manželství jsme vstupovali s rozhodnutím, že spolu chceme prožít celý život. Proto mě někdy děsí lehkomyslnost mladých lidí, kteří se rozhodnou počít dítě, aniž by si byli jisti, zda spolu chtějí žít. Šokují mě matky, které chtějí dítě vychovávat bez partnera – které dají dítěti do vínku fakt, že budou vyrůstat bez otce.

Manžel je cholerik
Nelze se nezeptat. "Hanko, vadí vám vůbec něco na Liborovi?" "Mám toho celý seznam, pokaždé to není idylka," směje se a naznačuje, v čem spočívají její výhrady vůči manželovi. "Libor je cholerik, občas vyletí, a za pár minut o tom neví, zatímco já vstřebávám jeho výbuch hněvu. Někdy se ztratí v čase a já pak zjistím, že dovolenou naplánoval na jiný termín, ale s tím jsem se naučila žít."


Můžu se na něj spolehnout!

Alice Bendová (34), herečka a modelka a Václav Benda (32), hokejista a podnikatel

Proč ho miluji?
"Úplně pro všechno. A trvá to už 10 let. Když jsme se seznámili, upoutal mě svýma nádhernýma očima," říká Alice. Byla to opravdu láska na první pohled. Seznámila se s Vaškem přes sestru a kamarádku, ale už dopředu si o něm zjišťovala bližší informace. Oceňuje na Vaškovi, že je za každé situace spolehlivý, hodný a lidský. "Nikdy bych ho nevyměnila," dodává.

Bez hádek
"Zní to divně, ale vůbec se nehádáme. Je to i zásluha manžela, protože on se odmítá se mnou hádat, čímž mě samozřejmě trochu štve. Já ho zase dokážu vytočit, když mu nekoupím noviny, ačkoli mě na to výslovně upozorňuje. Zapomínám na ně úplně vždycky, je to už asi nějaká nemoc," směje se Alice.

Protože žijí bez konfliktů, nemají ani mnoho důvodů k usmiřování. Pakliže ale přece jen k této situaci dojde, mají prý naučené gesto, které vždycky platí. Pokud by ho jeden z nich ignoroval, věděli by, že mají vážný problém.

Kdo žárlí?
Vašek na Alici nežárlí, a pokud ano, je to opravdu hodně skrytě. Ona ale přiznává: "Já žárlím dost a dokážu to dát otevřeně najevo. K žádným dramatickým scénám ale nedochází. Schválně se neprovokujeme a žárlivé výstupy nevyhledáváme."

Jaký je táta?
Opravdu ten nejlepší. Syna Vašíka miluje. Dokáže malého bez problémů přebalit, nakrmit, vykoupat. Postará se o něj se vším všudy, a když má Alice nějaké povinnosti mimo domov, bez problémů ji zastane. "Co se týče domácích prací, máme paní na úklid, abychom mohli volný čas věnovat jen Vašíkovi. Manžel ale samozřejmě obstará všechny práce kolem domu."

Když jsme spolu
Společných chvil prožívají manželé Bendovi hodně, protože Alice pracuje 5 nebo 6 dní v měsíci a Vašek si může svou pracovní dobu upravit podle potřeby. Ve volném čase chodí na procházky, jezdí na výlety, sportují. "Nejdůležitější pro nás je fakt, že jsme spolu rádi,"dodává Alice.


KNIŽNÍ TIP

Pavel Kantorek: Jak přežít manželství

Nejlepší prevencí pro klidné manželství je HUMOR. Doporučujeme v něm zalistovat při jakémkoliv pocitu psychického či fyzického selhání v manželství. Pokud vás kniha nepostaví zpátky na nohy, jistě vás alespoň pobaví!

Fragment, 64 str., 70 Kč

Pavel Kantorek: Jak přežít manželství, Fragment, 64 str., 70 Kč
Pavel Kantorek: Jak přežít manželství, Fragment, 64 str., 70 Kč
Autor: archiv