Pondělí 21. září 2020
Svátek slaví Matouš, zítra Darina
Jasno 23°C

Ivan Jiřík a Blanka Jiříková

12. února 2007 | 10:00

Blanka Jiříková a Ivan Jiřík se ani po 13 letech spolu nehádají. I na jménech pro své tři potomky se shodli naprosto v pohodě

Nedávno prý se někdo Blanky (32) ptal, jestli nežárlí na Ivanovu (44) hereckou kolegyni Zuzanu Slavíkovou ze seriálu "Ordinace v růžové zahradě". Odpověděla, že k tomu nemá důvod, Ivan prý ji se všemi svými kolegyněmi pro jistotu hned seznamuje. Základní kostra příběhu o jejich seznámení začíná v podání každého z partnerů stejně, jen ke konci se liší. Ivan galantně vybízí svoji ženu, aby začala vyprávět, a tak Blanka s nejmenším potomkem v náruči vypráví úsměvnou historku. "Seznámili jsme se při natáčení pořadu, kde Ivan hrál tučňáka a já jsem tam byla proto, že moje matka vymyslela kostýmy. Ivan byl na mojí pomoci závislý, protože měl ruce podél těla a někdo mu musel nasadit hlavu s velkým zobákem (...smích...). V tu chvíli jsem se do něj zamilovala, ale on ještě nějakou dobu váhal." Ivan napjatě poslouchá a pokračuje svojí verzí: "No a problém byl v tom, že tučňáci jsme byli dva a já mám pocit, že jeden z nás to musel odnést (...smích...). Blanka byla hezká, ne že bych ji nechtěl, ale já jsem nikdy nebyl na mladší. Naštěstí byla trpělivá. A tak, když jsem jednou přišel na návštěvu, už jsem u ní zůstal." Svatební manévry Od začátku vztahu spolu žili "na hromádce". Na svatbu došlo až po šesti letech jejich soužití, když Blanka otěhotněla. "Blanka by si svatbu přála samozřejmě už dříve, ale já se bál klasické svatby s příbuzenstvem a pitím až do rána. Říkal jsem si, že když bude nevěsta v šestém měsíci, můžeme se vymluvit na ,únavu' a hosty opustit. Ale nakonec se svatba povedla, a tak jsme zůstali až do konce," popisuje Ivan úhybné manévry a přiznává, že není moc společenský člověk. Pro jistotu však upřesňuje: "Máme kamarády, ale nemají s kumštem nic společného. Prostě jsou to přátelé, kteří mají podobně velké děti jako my." Fotky už jen v počítači Když už měli aut a smogu dost, odstěhovali se kousek za Prahu. "Nejsme v žádném neosobním satelitním městečku, žijeme na okraji Prahy, který má svou historii. V místním konzumu oslovují naše děti jménem a na kurtech je plná lednice pití, ze které si bereme a jednou za čas zaplatíme," popisuje Ivan výhody života v místě, kde se všichni znají, a Blanka pokračuje: "Kdybych si zapomněla peníze, dají mi v obchodě zboží klidně i na dluh." V bytě žijí manželé se dvěma dcerami a synem. "První dcera Adéla (6) byla vymodlená, druhá Ema (4) velmi chtěná a třetí Honzík (3 měsíce) neočekávaný. Všechny věci pro děti jsme rozdali a pak už jsem jen obtížně vzpomínal, co a komu jsem dal. O to krásnějším překvapením pro nás třetí dítě bylo," popisuje Ivan, který se dušuje, že každé těhotenství byl těhotný se svojí manželkou. "Asistoval jsem u všech tří porodů a ten třetí jsem si opravdu užil. Přestřihnul jsem pupeční šňůru." Deníčky svým dětem nevedou, zato Blanka si momentálně vede jeden přepečlivě - o kojení. "Když si prohlížíme fotoalba, je na fotkách většinou jen Adélka. Fotografie Emy jsou jenom v počítači a Honzíka snad už ani nefotíme," říká Blanka a Ivan přiznává, že není moc technický typ, takže o počítač a třeba o výměnu žárovek v autě se stará jeho žena. Chce to větší auto Do kuchyně se Ivan své ženě nemotá, ale v nouzi největší prý umí uvařit tři jídla. Nebaví ho žehlit, ale rád vynáší odpadky, což Blance závidí všechny její kamarádky. A jedna neuvěřitelná věc navíc: Ivan dokáže nakoupit a vybrat oblečení pro svoji ženu tak, aby jí padlo. "Neumím si na sebe nic koupit. V životě jsem nekupovala Ivanovi ani ponožky. On si všechno koupí sám, a to nejen pro sebe, ale i pro nás. Zavře mě do kabinky a trpělivě mi nosí oblečení, dokud si něco nevyberu," chválí Blanka svého manžela a Ivan říká: ,,99 % chlapů, kterým mizí peníze z účtu za nesmyslné hadříky, mi určitě závidí." Nikdy prý se nestalo, že by se kvůli něčemu vážněji pohádali. "Radíme se, máme stejný vkus a když jeden řekne ne, tak to platí. Je nám spolu dobře a za ty roky už se dobře známe," shodují se. Teď řeší jediný problém: nemají dost velké auto pro pět lidí a do budoucna by si chtěli pořídit i nějaké zvířátko. Nejraději totiž jezdí na Vysočinu, kde jim je nejlépe v lese.


Jak to vidí? Kdy jste se naposledy pohádali? ONA: Ani nevím. ON: No možná hned, až odejdete. Nebo až si ten rozhovor přečteme v časopise! Učíte se s Adélkou do školy? ONA: Ano, snažím se vžít do situace, kdy jsem taky pod jednotlivými písmenky neviděla vůbec nic. ON: Já ne, nemám k tomu potřebnou trpělivost. Jaké hračky svým dětem závidíte? ONA: Závidím jim sourozence. ON: Nezávidím. Jen jsem si s nimi splnil svůj dětský sen. Mají doma menší tělocvičnu.

Související články