Petr (39) je hudebník, který vystupuje pod jménem Pancho, ale v poslední době spíš dělá manažera výtvarnici Lucii (37), která vytváří krásná leporela pro děti. Její "Dějiny českého národa" měří 9 metrů a aspirují na zápis do Guinessovy knihy rekordů. Oba pocházejí z Poděbrad a seznámili se v autobusu, který jel jako poslední noční spoj z Prahy. "Vracel jsem se z nějakého koncertu, takže jsem byl s kamarády značně ovíněný, a Lucie jela z nějakého focení, takže byla značně nalíčená," vzpomíná Petr se smíchem na první setkání a Lucie upřesňuje: "Vlastně jsme se znali už dávno - od vidění. Chodila jsem s chlapcem, který o mně v hospodě klukům vyprávěl, jak si to spolu užíváme, ale nebyla to pravda, protože mě jenom hladil po vlasech. Každopádně Pancho byl kvůli těm povídačkám na mě navnaděný a když se dozvěděl, že už spolu nejsme, začal mě rychle balit." První úžasné bydlení Když Lucie studovala na střední škole, bydlela v Praze v pronájmu spolu se svou kamarádkou a Petr se k nim prostě nakvartýroval. "V té době jsme se fakt hádali. Na jedné oslavě Silvestra jsem se opil a Lucie mě dokonce zmlátila," vypráví Petr s humorem sobě vlastním a Lucie namítá: "To není pravda, on má totiž strašně špatnou srážlivost krve, takže má modřinu, když ho člověk jen chytí za ruku." Tenkrát se rozešli, Lucie pak chodila s nějakým inženýrem a Petr s tělocvikářkou. Nicméně po půl roce se opět dali dohromady a poprvé bydleli spolu jen oni dva. Lucie dělala uklízečku ve Smetanově opeře a měla 18metrový byt v domě, kde bydleli samí Romové. "V tomhle bytečku, kde byl záchod a vodovod na chodbě, jsme bydleli 12 let a bylo to fakt naše nejlepší bydlení. Naprostá pohoda, měli jsme terasu a k metru to bylo jen pár minut chůze. S Romy byla velká legrace, u nich vládla vždycky dobrá nálada. Děti vůbec nechodily do školy, takže v domě bylo pořád plno. Tenkrát jsem hrál s kapelou, a když jsme zkoušeli nebo pařili, nikomu to nevadilo. Naopak, tím víc si nás sousedé vážili," směje se Petr a pokračuje: "Navíc, když jsme bydleli v místnosti 6x3 metry, úplně jsme se přestali hádat." Teď už bydlí manželé v bytě, kde má Lucie i svůj ateliér. Porevoluční rozlet Po listopadové revoluci se naštěstí všechno zamotalo, a tak Lucie začala pracovat v časopisu Ohníček a byla přijata na vysokou školu. Petr účinkoval v kapele "Sluníčko". "V té době jsme byli úspěšní. Já kreslila do Dikobrazu, Sorry, Ohníčku a studovala jsem. A Pancho se skupinou vyprodávali koncertní haly," vzpomíná Lucie. Nyní je Petr hlavně jejím manažerem, a tak jsou většinu času spolu. "Nikdy jsme necestovali, jsme klasické Husákovy děti, ale teď si to vynahrazujeme. Byli jsme v Egyptě, Řecku, ve Francii a moc nás to baví," říká Lucie. Svatba v hájovně Když partneři přemýšleli o tom, co mají společného, dalo jim to docela zabrat. Nakonec ale přece jen na něco přišli: "Zjistili jsme, že nemáme rádi divadlo." Snaží se sice svůj odpor k divadelní múze prolomit, ale zatím marně. "Vzali jsme se v roce 1998 a každý si nechal svoje jméno. Svatební oslavy probíhaly v hájovně u Poděbrad. Dvě stě padesát svatebčanů tam přijíždělo na etapy po celý den a byla to velká legrace." O miminko se manželé pokoušejí už delší dobu, ale jelikož jim příroda zatím není nakloněna, podstoupila Lucie umělé oplodnění. Nyní oba napjatě čekají na výsledky. "Snažím se nebýt nervózní, ale pořád mi telefonuje maminka, jestli už zvracím," popisuje Lucie své pocity. Společná dieta Když si začneme povídat o domácích pracích, Lucie se směje a dobře ví proč. Petr totiž tvrdí, že se bojí vysavače, nerad myje nádobí, ale stará se o všechno ostatní. A Lucie ví, kde je největší problém: "Petrova maminka ho to nikdy nenaučila. Ona je úžasná, ale bohužel za všechny všechno udělá. Řekla jsem si, že ho změním, ale povedlo se mi to jenom napůl. Přestala jsem vařit, protože Petr začal tloustnout, a tak se naučil vařit sám. Začal tím, že házel do hrnce úplně všechno, ale teď už mu to jde. Chtěla jsem tuto zkušenost aplikovat i na uklízení. Jenže nepořádek mu bohužel nevadí tak jako nedostatek jídla," popisuje Lucie svůj mazaný plán a Petr se brání: "To je proto, že máme každý jinou hranici pořádku. Já budu klidný i v nepořádku." Nákupy v supermarketu nedělají. O zásobu potravin se stará Petr a nemá to tak složité, protože nakupuje v obchodě, který mají přímo v domě. Každé ráno manželé zahajují společnou dietou, kterou drží, dokud nepotkají lahůdkářství. To prý se pak hermelínové saláty a jiné pochutiny mohou třást strachem!