Manžele Radku (38) a Jana (40) Potměšilovy jsme navštívili první den, kdy přijeli z porodnice se synem Jeníčkem. Oba byli milí a sálala z nich láska a spokojenost. Při povídání se o miminko staral Šimon (6), který brášku pyšně houpal, přikrýval ho a ukazoval mu hračky. Jako herec a novinářka se Jan a Radka potkávali často na různých divadelních premiérách, a tak není divu, že ani jeden z manželů není dnes schopen přesně říci, kdy se vlastně poznali. "Pamatuji si, že když jsme uváděli divadelní hru "Aktovka", přizvali jsme renomované české divadelní kritiky a mezi nimi také Radku. Působila na mě nesmírně noblesně a vznešeně a myslím, že jsme se od začátku respektovali. Ale všechno vzniklo tak neplánovaně a přirozeně, že je těžké přijít na to, kdy vlastně se naše setkávání změnilo ve vztah," vzpomíná Jan, zatímco z vedlejšího pokoje se ozývá pláč novorozeného Honzíka, který se dožaduje mámy. Radka přináší miminko a vypráví: "Začátky našeho vztahu probíhaly naprosto standardně. Tedy kino, výlet do Průhonic a tak. Honza mi nedal prostor, abych řešila, jestli má s sebou vozík. Mě prostě do Průhonic za posledních deset let nikdo nevzal!" Překvapivá svatba "Všechno mělo svůj čas. Postupně jsme začali zjišťovat, že se toužíme vidět, volat si, žít spolu a posléze propojit naše životní cesty. Přiznávám, že zpočátku jsem možná nenapsal dostatečný počet SMSek, ale Radka byla trpělivá. Byl jsem klidný, protože na mě nebyl vyvíjen žádný tlak a náš vztah se nestal veřejnou záležitostí. Celá ta jiskra se postupně rozdmýchávala," popisuje Jan začátky. Vztah, který se mezi nimi začal rozvíjet, oba zpočátku tajili. Honzovy rodiče viděla jeho nastávající poprvé pouhé dva měsíce před svatbou, tedy v době, kdy spolu chodili už půl druhého roku. Navzájem se jejich rodiče seznámili až přímo na svatebním obřadu 24. srpna 2004, v katedrále na Vyšehradě. "Nějak jsme je nestihli seznámit dřív, ale myslím, že navzájem si padli do oka," říká Radka a Honza se smíchem dodává: "Myslím, že ještě na svatbě mí rodiče nevěřili svým očím, jak se to všechno rychle seběhlo!" Kdyby měli pozvat opravdu celé příbuzenstvo, bylo by to zhruba 60 lidí, a tak se rozhodli pro obřad v nejužším rodinném kruhu. ,,Někteří příbuzní, kteří se o svatbě dozvěděli, se schovávali, a když jsme je zahlédli, tak zmizeli," vypráví Honza a Radka přidává: "Ale na některých fotkách vidět jsou..." Donutil ji sportovat Radka přivedla do manželství svého syna Šimona, kterému byly tři roky, když se s Janem poznala. Honzu si hned oblíbil, vymýšleli lumpačiny a hráli spolu klučičí hry. "Jsem moc šťastný, že spolu tak hezky vycházíme. V létě jsme byli na chalupě, sjížděli jsme vodu a jeli jsme spolu i na katamaránu. Radka i Šimon se k těmto sportovním aktivitám postavili velice statečně," pochvaluje si Jan a Radka vysvětluje, proč ji Honza tak chválí. Sportovat totiž začala jen díky němu, tedy pod vlivem lásky. "Bez Honzy bych nikdy neujela 20 km na kole, nejezdila v kánoi a neřídila auto. Nejhorší je, že mě k tomu donutí, a mě to ještě baví!" To, aby se Radka naučila řídit auto, nabylo na důležitosti poté, co se přestěhovali na okraj Prahy. A když oba vzpomínají, jak se učila řídit, přichází na přetřes spousta vtipných historek. "Dělala jsem hrozné scénky, jednou jsem dokonce vystoupila z auta na výjezdu z dálnice," přiznává Radka. Optimista Honza si i na této situaci našel něco pozitivního: "Byla jsi neuvěřitelnou učitelkou. Myslel jsem, že už jsem dosáhl hranice maximální trpělivosti, ale zjistil jsem, že to není pravda. Navíc získaná trpělivost se mi hodí, když teď dělám se Šimonem domácí úkoly." Pyšný táta V těhotenství Jan Radku podporoval, jak jen to šlo. "Neustálým sportováním mě udržoval v kondici a vydržel všechny moje scénky. Od začátku jsme do všeho chtěli zapojit i Šimona, měla jsem pocit, že bych mu měla vysvětlit, že byl taky malé miminko. Ukazovala jsem mu fotky z doby, kdy byl malý, tak často, až mi řekl, že ho to nezajímá," směje se Radka a Honza popisuje, jak Šimon nejdříve navrhoval pro brášku jména všech svých kamarádů ze školky. U porodu byl Jan s Radkou a je rád, že si ten krásný okamžik nenechal ujít. "Toužili jsme být společně, chtěl jsem být Radce oporou. Byl to fascinující zážitek. A když mi pak dali Jeníčka do ruky, byl to úžasný pocit," dme se pýchou Jan, který se do porodnice nastěhoval a zůstal tam s Radkou a s Jeníčkem po celou dobu, než si miminko odvezli domů.