Posledních 13 let pracují na filmech už jen spolu. František (52) jako režisér a Jaroslava (53) jako návrhářka kostýmů. Naposledy trávili celé dny prací na fillmu "Bestiář" režisérky Ireny Pavláskové. Když vzpomínají, při jaké příležitosti se vlastně poznali, vtipkuje František, že už je to 100 let. A dožaduje se lehčích otázek. "Moje žena tvrdí, že se známe už od třetí třídy. Pocitově určitě," směje se František a stěžuje si, že po ní koukal dlouhé 2 roky a Jaroslava dělala, že ho nevidí. Jarka vysvětluje svůj nezájem: "Vždycky jsem si myslela, že vztahy, které vzniknou v práci, nejsou pro život ideální. Ale časem jsem svůj názor změnila. Pochopila jsem, že jediný, s kým mohu být, je člověk ze stejné profese. Nikdo jiný totiž nepochopí, že jsem v práci od rána do noci." Čekají na vnoučata Když si pořídili mlýn za Prahou, ze všeho nejdříve si koupili veliký secesní stůl pro 12 až 22 lidí, který plně využívají. Hlavně, když k nim přijedou všechny děti a příbuzní. "Ten stůl nemohli v bazaru dlouho prodat, protože byl pro každého moc velký. Pro nás je tak akorát. Když se blíží rodina, žena vyvařuje svíčkovou v prádelních hrncích. A na Vánoce peče krůty ve dvou troubách," popisuje František rodinnou situaci. Jaroslava má Martina (24) a Tomáše (23) a František má dceru Šárku (24) a Tomáše (22). "Už chci být dědečkem, ale pořád nic. Až budu mít vnoučata, nebudu pracovat, jen se o ně starat. Naši potomci budou mít děti určitě až tak ve svých 35 letech, takže máme ještě 10 let filmové a stavební práce před sebou," zoufá si František. Muž neuklízí Když oba partneři od rána do večera pracují, stará se o jejich zvěřinec, který ve svém domě mají, babička. Jelikož poskytnou azyl každému zvířeti, které k nim přijde, stává se, že už jim lidé pejsky a kočičky nosí i domů. A jednou měli dokonce 9 psů! V jejich zvěřinci jsou psi: Bart Simpson, Sam, Dorian Gray, Mona Lisa a kočka Alžběta Bathory. Jaroslava je opravdu ideální žena, protože nesnáší, když muž dělá domácí práce. Raději je všechny vykonává sama. "Jsem šťastná, když mi zůstane chvilka a mám čas na domácnost a vaření. Skoro dva roky jsem neměla den volna, před ´Bestiářem´ jsem navrhovala a realizovala kostýmy pro velkofilm Juraje Jakubiska ´Bathory´, takže chvíle v domácnosti jsou pro mě žensky posvátné. Úklid začínám tím, že na velkém jídelním stole vyměním ubrus a dám na něj vázu s kytkou." František se směje, že on dělá v domě jedinou práci, a to je natahování hodin. "Ono to zabere i 2 hodiny denně, mám jich hodně! A když se mění čas, to je pak práce!!!" Brambory jsou základ V jejich kuchyni nikdy nechybějí brambory. Jaroslava zastává teorii, že když jsou doma brambory, vždycky je nějaké jídlo. Buď si udělají bramboráky, bramborové placky nebo brambory s cibulí. "Nejsme generace, která žije na minutkách. Nechápu třeba palačinku z pytlíku. Co na tom je? Vždyť i bez pytlíku je hotová za 5 minut. Jídlo mám rychle připravené, stačí mít brambory jako základ," vysvětluje Jaroslava svou filozofii a chválí Františka, který brambory rád loupe a strouhá. Vášeň pro slevy Další režisérovou důležitou prací v domácnosti jsou nákupy potravin. Jaroslava do supermarketů nechodí, a tak nakupuje on a přiznává, že "jde" hlavně po cenách. S babičkou, tedy úžasnou tchyní, kterou František miluje, pak prý soutěží, kdo a co nakoupil levněji. Jeho nakupovací vášeň je zaměřená úplně na všechno. "Co je možné si koupit, to chci, ale jsem držgrešle a nechci za to dávat velké peníze. Takže když už mám koupit ty nejkvalitnější boty a je na nich napsáno, že stojí třeba tři tisíce, tak je nechci. Ale když moje žena zajde tajně za prodavačkou a domluví se s ní, aby mi řekla, že ještě včera stály 5 000 Kč, určitě na takovou výhodnou nabídku skočím. A second handy, ty miluju beze zbytku!" popisuje František svou vášeň pro slevy. Malované dárečky Vánoce slaví s celou svou rodinou, i když František nesnáší jejich současný konzumní styl a princip dárků mu už vůbec nevyhovuje. "Vánoční čas mám rád, žena krásně vyzdobí dům. V některých letech jsme měli i víc vánočních stromků. Vloni jsem totiž pořídil malý, který se nelíbil, a tak žena sama koupila třímetrový." Svíčky u nich nikdy neblikaly, zdobí stromeček jen přírodně a pro vzpomínku také ozdobami po rodičích. "Zprotivila se mi města přeplněná uřícenými lidmi. Ani nemůžu jet do Prahy, jsem z toho na nervy. Až na Štědrý den vyrážím ráno do Blatničky v Jindřišské ulici, kde začínám vínem. Ve finále, tedy k večeru, dětem dárky nakreslím. A kresby se během následujících měsíců vždycky promění v realitu. Všichni už si zvykli, dokonce po mně obrázky vyžadují," říká se smíchem František.