Světoznámý fotograf Jan Saudek (71 let) říká, že z 200 vyfocených žen je jen jedna na focení ta pravá. Se svojí současnou první dámou Pavlou (26 let) se fotili mnohokrát, ale povedly se prý jen dva akty, které jsou erotické a tudíž jen a jen pro ně. Seznámili jste se, když s vámi přišla redaktorka Pavla dělat rozhovor. Zůstali jste spolu ještě tu noc? Jan: Ne, trvalo nám to asi tak 3 neděle. A musel jste se hodně snažit? Jan: Psal jsem dámě krásně vypravené milostné dopisy - jako ostatně každé - a obdarovával jsem ji prsteny, DVD přehrávači a jinými hovadinami. Dáma se mi líbí dodnes - velmi, o to méně se však líbí některým mým exmilenkám. Protože s ní trávíte nejvíce času? Jan: To ony nemohou vědět. Zřejmě to ale bytostně cítí. Ony vás přece vidí na společných fotografiích v různých časopisech... Jan: Zvláštní je, že na fotkách jsem většinou se Sárinou. Tady s madam bych byl rád, ale ona se zřejmě nelíbí fotoreportérům. Pavla: Já se nelíbím ani sama sobě, taky bych se tam nedávala (... smích...)! Jan: Tak pro to něco dělejte... Pavla: Já se snažím každé ráno. A jak! Jan: To myslíte obličejovou malbu? Vy dva si mezi sebou vykáte, jak to máte s ostatními ženami? Jan: Mám 3 dcery, se dvěma si tykám a s jednou si vykám. Není to gesto, je to upřímné. Jinak si vykám bezvýhradně s každým. Stává se ale, že mě některé dámy potkávají po letech a tykají mi. Pavla: Většinou si s ostatními tykám. S Jeníčkem mi ale přijde úplně přirozené vykat si. Ono je to asi výhodné v tom, že při vykání si lidé sprostě nenadávají... Jan: Dneska jsem dámě položil telefon, protože udělala nějakou nepatrnou chybičku, ale rozhodně bych do něho nezařval žádnou sprosťárnu. Vykání vypadá jako nesmyslná póza, ale zůstanu u toho až do svého konce. Není důvod to měnit. Žárlíte na sebe? Pavla: Musím se přiznat, že žárlím šíleně. Bohužel u mě nejdříve vítězí emoce nad rozumem. Uklidním se teprve ex post, když si v duchu zrekapituluju, proč je vlastně žárlivost hrozná pitomost. Jan: Občas žárlivostí také trpím, když si vzpomenu na mladá léta Pavly. Pavla: Ono se toho zase tak moc nedělo! Jan: Když to srovnáte se smrtí, žárlivost vás přejde. Vy mladí to berete jako podstatné, ale podstatné jsou hrůzy, které se dějí okolo nás, třeba horko, které pustoší zemi... Mluvili jste spolu o své minulosti? Jan: Dáma mi občas naznačila své milostné příběhy. A já jsem trochu šílel, hlavně proto, že nebyla milována. Často bývala "nástrojem" ženáče, který se na ní ukájel, protože sám měl doma krokodýla. Záleží vám u ženy na inteligenci? Jan: Čím blbější, tím lepší! Třeba holky, které mají brýle, jsou skvělé, protože když je odloží, nevidí, jak je muž hnusný. Naštěstí existuje gerontofilie (záliba ve starých lidech - pozn. red.), a to je voda na můj mlýn. Jak byste se zachoval, kdyby vás Pavla s někým podvedla? Jan: Když ženská podvede, tak proto, že chlap je slaboch a ona má ráda někoho jinýho. Moje ješitnost mi ale říká, že mě zatím nepodvádí. Koneckonců má se u mě dobře. Kdyby to přece jenom udělala, tak se budeme muset slušně rozloučit. Já se ukloním až k zemi, plat bude dostávat ještě půl roku a pak už bych o ní nechtěl slyšet. A co když se o tom nedozvíte? Jan: Ale dozvím! Kolem je spousta lidí, kteří by mi to přišli slavnostně a s velkým potěšením oznámit. Navíc na ženský se to pozná, nedělá to kvůli orgasmu, jde do toho srdcem. Které ženy jsou podle vás hezké? Jan: Pro mě je hezká hodně prdelatá žena. Jenomže u nás to dámy neumějí prodat, stydí se za svůj zadek a jsou nešťastné. To v Jižní Americe ženy vědí, že velké pozadí je žádané, tak ho pěkně ukážou. Myslíte, že se mužům víc líbí baculky, jen si to nechtějí přiznat? Jan: Ano, stydí se to na rovinu říct. Moje bývalá přítelkyně, erotická masérka, mi vyprávěla, že chlapi z jejích hýždí a stehen šíleli, ale na veřejnosti prohlašovali, že se jim líbí štíhlé a mladé dívky. Pavla: Pak ještě nastává otázka, kolik boubelek je opravdu sexy... Jan: Někdy nemají boky, mají jenom velké pupky, pod kterými jsou tenké unavené nohy a ohavné prsy. Ty sexy nejsou. Máte rád doma pořádek? Jan: Mám rád zásoby. Padesát flašek vína, pár lahví tvrdého alkoholu a salámy. To je pro mě pořádek. Sportujete spolu? Jan: Chodíme na pochody a ujdeme i 15 kilometrů. Pavla: Nebo si jdeme zaplavat... to je moje oblíbená disciplína (... smích...). Jan: To už je horší, za domem mám v lese rybník, kam se dá hupsnout bez textilu. Loni jsem požádal dámu, aby se mnou plavala a ona se mi 8 metrů od břehu začala topit. Tak jsem ji poprosil, aby se postavila, že tam stačí, jenže za ty roky, co jsem tam nebyl, ten rybník vybagrovali a ona zmizela pod hladinou. Pavla: A Jeníčkova rada pro mě zní: naučte se rychle běhat a vezměte to ke břehu po dně. A už jste naučil svou partnerku plavat? Jan: Vzal jsem ji na Orlík a už plavat umí. Bohužel jsem zjistil, že já už neumím plavat motýlka, což mě mrzí. Kliky dělám podle věku, udělám jich 100, ale motýlek, ten už mi nejde. Jak řeknete Pavle, aby za vámi tentokrát nechodila, že máte objednanou jinou dámu na návštěvu? Jan: Dneska nechoďte..., ale stejně se tu pak večer obě dámy sejdou, protože mě odváží domů. Nedávno mě nesly do auta 3 ženský, a to auto bylo zaparkováno přímo před hospodou. Pavla: Bylo to velké pozdvižení, od té doby tam raději neparkuji... nejhorší je, že když dámy rozvezu domů, to pak Jana do bytu odnáším sama. A to už končí legrace. Co říkají vaši rodiče na vztah s Janem? Pavla: Přijali to v pohodě. Jan: Maminka čeká, že jí koupím auto (...smích...). Pavla: Co to říkáte, ona zdědí to moje (...smích...)! Snažila jste se někdy držet diety? Jste víc v pohodě, když víte, že Janovi se líbí baculky? Pavla: Diety nedržím, Jan mě pořád honí po lesích, takže nemusím. Jan: Dáma už shodila 17 kg, aniž by se musela nějak omezovat. Stačilo jí jenom to, že si zvýšila sebevědomí. Ženská, která má velká ňadra, břicho a v létě se jí třou stehna o sebe, si nevěří a nevěří ani svému okolí. Když shodí pár kil a oblékne menší šaty, začne si víc věřit a je šťastnější. Pavla: Jednou mi Jeníček v koupelně řekl, že kdybych zhubla 30-40 kg, byla by ze mě docela hezká ženská. Nebo že nemám ani tak velkou prdel jako spíš tlustou. Vaše bývalá partnerka Sára vám nedávno porodila třetí vnouče a chlapce pojmenovala po vás... Jan: Zrovna včera ho měla s sebou, když jsme byli na návštěvě u premiéra a chůva ho vozila po parku. Chudák dítě bylo jako uvařený, ta tepla jsou hrozná! Pavla: Chůva Samuel (... smích...)! (otec dítěte a syn Jana Saudka - pozn. red.) Prý se nemáte se Sárou ráda, je to pravda? Jan: To není správný výraz. Slečna Pavla nabídla Sáře svoji úctu a pomoc. Sára by zoufale potřebovala někoho, kdo by jí pomáhal s dětmi. Ale chladnokrevně, až nepříčetně to odmítla. Důvod neznám a ani jsem po něm nepátral. Sára prohlásila, že kdyby ona chtěla, tak si ji prý vezmete... Jan: Nehodlám se ženit, pravděpodobně bych si vzal ženu, která by mi dala dítě. Můj vztah se Sárou je naprosto korektní, ona stejně jako tady slečna ještě neudělala chybu. Nejsem blbej, vím, jak to je, ale dokud na to mám, tak cáluju. Co vás se Sárou spojuje především? Jan: Porodila moje vnoučata a u porodu jednoho z nich jsem byl. Pak jsem o tom napsal povídku a dostal jsem 10 tisíc, ovšem když odečtu přítomnost na sále 500 Kč... no, pořád jsem na tom vydělal. Nemůžu prohlásit o člověku, se kterým jsem žil 15 let, že by to bylo špatný soužití. Nechápu, jak může někdo někoho milovat a potom o něm říkat, že je to kretén. Umíte to s dětmi? Jan: Naprosto ne. Pavla: Ale mají vás rády. Jan: Mají, protože se nemyju. Jedna moje bývalá "milka" mi vyprávěla, že děti mají rády babičky, protože hezky voní. Pokoušíte se počít spolu dítě? Pavla: Každý večer a je to příjemné. Jan: Kéž to vyjde! Přestala byste pracovat? Pavla: Určitě ne. Jan: Ona má dojem, že když přestane hlásit na Evropě 2, že už ji pak do práce nevezmou. Pavla: Ne, že mě nevezmou, ale že si odvyknu mluvit do mikrofonu. Jan: A je to pravda, je to jako s milováním. Když přestanete, pak už nezačnete. Vaši práci nelze nesledovat, ale sledujete i redaktorskou práci své partnerky? Jan: Musím přiznat, že ne. Ale hřeju si u nich v časopise Harper's Bazaar vlastní polívčičku. Dáma dělá rozhovory s celebritami a já je fotím. Pavla: Úspěch byl, že si Jan vůbec přečetl rozhovory s ním samotným - kvůli autorizaci. Je to tím, že vaše partnerka píše do časopisu, kde jsou většinou "úžasné", téměř anorektické modelky? Jan: Vůbec si ho neprohlížím. Sám sebe také v bulváru nesleduji, protože se nenávidím. Jediný, kdo mě uměl fotit, byl Petr Škvrně, který už bohužel zemřel. Vy se nemáte rád? Jan: Znám svůj obličej, ale nejsem macho. Ti se sebe obdivují a nikdy by svou tvář nesklonili k dívčímu klínu. Pamatujete si jména žen, se kterými pracujete? Jan: Nemám paměť na tváře, natož na jména! Mnohokrát jsme potkali naše známé a já nevěděl, kdo to je. Pavla: Občas se zeptáte dámy, která tu již byla, jak se jmenuje. Naštěstí si většinou myslí, že si děláte legraci. Prochází láska žaludkem? Jan: Slečna je výtečná kuchařka. Pavla: Taky je to na mě vidět! Jaké oblečení se vám na ženách líbí? Jan: Květinové vzory na šatech. Čeho si na sobě navzájem nejvíce vážíte? Jan: U ženy si cením všezahrnující dobroty, ale ne aby na sobě nechala dříví štípat. Pavla: Našeptává mi: pracovitosti, ale já si nejvíce cením jeho upřímnosti. I když je pravda, že některé věci bych ani vědět nemusela. Jan: Jenže já považuji lhaní za podvod.