Neděle 20. září 2020
Svátek slaví Oleg, zítra Matouš
Polojasno 22°C

Svatopluk Skopal a Lenka Skopalová

10. července 2006 | 10:00

Co je základem šťastného vztahu manželů Skopalových? Absolutní důvěra, ta je ze všeho nejdůležitější

Ačkoliv se poprvé potkali už na chodbách JAMU, kde oba studovali herectví - Svatopluk (55) ve čtvrtém a Lenka (52) v prvním ročníku - zajiskřilo to mezi nimi až po letech. Konkrétně v Divadle na Vinohradech při zkouškách hry "Romeo a Julie". První rande měli ve vinohradské restauraci Demínka a byla to láska na první pohled. Ale musela překonat podstatnou překážku - oba v té době měli své zákonné partnery. A zatímco Svatoplukovo manželství už nějaké trhliny mělo, Lenčino nikoliv. "Mě jsi vlastně rozvedl ty," obrací se Lenka na manžela. "Rozvod naštěstí proběhl v klidu a dodnes jsme s mým bývalým mužem přátelé," dodává vzápětí. Nevěsta v šestém měsíci Záhy spolu začali bydlet, ale Svatoplukovi se do další svatby zpočátku nechtělo. "Lenka mi dodnes vyčítá, že jsem jí na zmínku o vdavkách jednou řekl, že nepotřebuji, aby nám do vztahu kecal národní výbor a že si ji vezmu, až bude na cestě dítě." A Svatopluk své slovo splnil. Teprve když po třech letech vztahu Lenka čekala syna Františka, požádal ji o ruku. Bílé šaty oblékala v šestém měsíci těhotenství, takže si na své svatbě nemohla dát ani skleničku. Svatbu měli velikou, ale nijak okázalou, na divadelní chatě, kam po celý den a celou noc přivážela pronajatá Škoda 1203 další hosty. Pořádnou hádku ani nepamatují Jak sami říkají, příliš se za těch pětadvacet společných let, které od svatby uplynuly, nezměnili. "Snad jen, že jsme zestárli," říká Lenka. Svatopluk k tomu podotýká: "A já dnes už vím, že nemusím vypít všechno víno a mít všechny ženské. Člověku se strašně uleví, když si tohle uvědomí." Co se naznačené "hádavosti" týká, jsou Lenka se Svatoplukem jako oheň a voda. Zatímco ona vybuchne hned a hněv z ní rychle odezní, na Svatoplukovi se dá dlouho dříví štípat, ale pak teprve výbuch stojí za to. Ale jak už bylo řečeno - už dlouho doma žádnou pořádnou hádku neměli. Kritika a "kritika" Pokud jde o práci, jsou pyšní na toho druhého, když se mu něco povede. "Občas se mi stane, že vidím, jak Lenka hraje a úplně zapomenu, že je to moje žena. Sleduji upřeně postavu, kterou předvádí. To je pro mě vrchol herectví a jsem rád, že mám doma tak šikovnou ženskou," říká Svatopluk a Lenka dodává, že ona mívá podobné pocity, když hraje on. "Máme se Sváťou stejný pohled na divadlo. Takže vím, že i když mě kritizuje, což se mi samozřejmě moc nelíbí, má pravdu," říká Lenka. Vzájemné hodnocení práce mezi partnery vnímá jako přirozenou součást zdravého vztahu. "Nechápu lidi, které nezajímá, co jejich partner dělá. Já bych to vnímala tak, že když si toho neváží, tak si zároveň neváží ani mě." "Je mi milejší, když za mnou přijde moje máma a řekne: ,Díky za lístky, ale jdeme s tátou domů, stálo to za hovno'," než číst rádoby chytré žvásty od kritika, který divadlu stejně nerozumí," vysvětluje Svatopluk. Zapomínané výročí Na otázku, čeho si na sobě navzájem váží, oba svorně odpovídají, že spolehlivosti. Vědí, že si mohou absolutně důvěřovat, že jeden druhého podrží, když bude zapotřebí. Ve stínu toho Svatopluk Lence odpustí třeba i to, že občas zapomene na výročí jejich svatby. "Já se prostě o prázdninách snažím na nic nemyslet, vyčistit si hlavu, odpočinout si, a tak se stává, že vypustím i tohle," přiznává Lenka a Svatopluk říká, že nebýt jejich výročí tak blízko dni, kdy nás v roce 1968 "osvobodila" spřátelená vojska Varšavské smlouvy, což mu výročí sňatku vždycky spolehlivě připomene, nejspíš by zapomněl také. Ale nijak zvlášť to neslaví. "Dáme si dobrou večeři, lahvičku vína, zavzpomínáme. Jenom když jsme slavili dvacáté výročí, řekl jsem si, že by to chtělo něco většího, a tak jsem Lence koupil prsten. Přece jen dvacet let, to už je kus života." Dovolená bez turistů Když si chtějí skutečně odpočinout a načerpat sílu, vyrazí na dovolenou do Řecka. Nejraději to mají na Krétě, kde byli už třikrát. Nevyhledávají ovšem "pohodlí" přelidněných letovisek, ale klid řeckého venkova. Díky svému řeckému příteli mají možnost bydlet v domečku poblíž olivového háje, jen ve společnosti oslů, slepic, slunce a krásného moře. Povídají si s místními lidmi, chodí do obyčejných taveren, protože vědí, že jen tam dostanou pravé řecké jídlo a pití. "Také nás moc těší, že syn, ač je mu třiadvacet, jezdí stále s námi. Asi je to tím, že nejsme zakyslí rodiče," říká Svatopluk a Lenka to potvrzuje. "Sváťa je pro každou srandu. A tak, když si kluci půjčí motorky a vyrazí na cestu po ostrově, já jenom trnu strachy."


Jak to vidí? * Co vás na sobě napoprvé zaujalo? ON: Hned jak jsem ji viděl, řekl jsem si, že je to ženská podle mého gusta. Díval jsem se na ni jako na svatý obrázek. ONA: Já to na první pohled neměla. (Svatopluk se diví: "To se po letech dozvídám věci!") Já to měla spíš na první poslech. Líbilo se mi, že máme stejný pohled na svět. * Jak máte rozdělené domácí práce? ON: Zatímco já řeším otázky zahraniční politiky našeho státu... ONA: ...na mě zbývají ty přízemnosti typu vaření a uklízení. Čím se vzájemně potěšíte? ON: Když přijdu a řeknu, že pojedeme do Řecka, nemohu se minout cílem. ONA: Když na konci února řeknu, že by bylo na čase zlikvidovat vánoční stromeček a on skutečně zmizí, potěší mě to. U nás doma je to totiž tak, že je nám líto nechat si ho jen čtrnáct dní, to nám přijde jako plýtvání, takže máme vánoční stromeček vždycky až do té doby, než tzv. připaží.